sáňkách. Jednou prý při tom rámusu přejeli holuba a nový cechmistr ihned pokutován půl zlatým šajnu „13a tu veselost". *)

Boku 1848 naposledy slavnost tato konána a cech zašel. Za' jitím cechu zmizely i jeho písemné památky s matkou pokladnicí, a marné bylo moje pátrání po nich. Staří občané zdejší rádi vzpomínají veselých těch dob a z úryvkovitého jejich vypravování doplnil a opravil jsem uvedenou zprávu Waldauovu. Posledními cechmistry byli holič Postřehovský a švec Poláček u horního mlýna. Ti střídali se dlouhá léta v hodnosti 1. a 2. cechmistra. Dříve připomíná se také cechmistr Šulc. Posledním cechovním inspektorem byl Jansa.

Hastrmana (vodníka) představují si u nás jako malého mužíka v zeleném kabátku, jemuž ze šosu stále voda kape. Největší moc prý má hastr-man v pravé poledne, v tu dobu nemá se nikdo koupati, neboť koho prý chce, toho utopí. — Děti u nás pokřikují na hastrmana: Hastrmaňe, tatrmane, dej nám kůži na buben, budem' na ni bubnovati, až polezem' z vody ven.

Příhod, když někdo potkal se s hastrmanem, vypravuje se u nás několik, a lidé opravdově tomu věří. Uvedu jich několik. Josef Kaplan v mladých letech chodíval za holkou, která bydlila blízko rybníka „rasova". Jednou spatřil na hrázi krávu jíti; bylo mu divno, že je bez hlídače, a myslil, že někomu zaběhla. Chtěl ji chytnouti, v tom však skočila kráva do rybníka, z něhož ozval prý se děsný chechtot. Tu prý se teprve dovtípil, co jest to za krávu. Zmateným útěkem hleděl se zachrániti před hastrmanem.

Jistý venkovan šel lesem „Bořkem" v noci kolem rybníka „Kulči-kovce" do Skutče. Blíže se rybníku spatřil při cestě kůzle beze všeho dohledu. Podařilo se mu je chytiti, a vzal je na rameno. Ale kůzle .bylo stále

těžší a těžší, až se pod ním prohýbaL-I pustil jo, rozhorlen, na zem, než kůzle dalo se do divného smíchu a skočilo do rybníka.

Mladá dívka ve Skutči pomýšlela na samovraždu utopením. Seděla jednou již na obrubě studny blíže rybníka „rasova". Na štěstí spatřil ji občan skutečský a pravil k ní: „Snad se nechceš děvče utopit?" Děvče mlčelo a od studně odešlu. Za to vodník občana dlouho znepokojoval. Tu stalo se, žo byla ve Skutči „muzika", a dívka ta spěchala také s jinými děvčaty do kola Brzy objevil se v taneční síni mladý hezký pán v mysliveckém obleku. Vše naň udiveně patřilo. „Takový pán a jde sem do takové sprosté společnosti," říkalo se Mysliveček hodil muzikantům starý dvacetník a poručil si „sólo". Byla teď děvčata znepokojena zvědavostí, pro kterou asi půjde.

Myslivec hned zaměřil do zástupu a vzal k tanci známou närn sämo-vražednici. Přetančil s ní celou písničku a ztratil se tak náhle, že nikdo z přítomných o odchodu jeho ničeho nevěděl. Druhý den po té naše tanečnice nalezena byla utopenou. Přišel prý si pro ni hastrman.