V blízkém lesíku „Horkách" při cestě do vsi Leštinliy byl druhdy rybník. Jednou v noci ubíral se tudy ze Skutče venkovan nesa pytel; tu spatří na cestě rybu. Domnívaje se, že se sem z rybníka vymrštila, vzal ji a vstrčil do pytle. Sotva však udělal několik^ kroků, ozval se mu z pytle hlas: „Šipli, máš něco v pytli " I poznal hned, jakou to rybu zvedl, praštil pytlem a ustrašen hnal se úprkem

domů. Holčice u rybníka pásla husy. Najednou u rákosí spatří muže v zeleném fraku, jak rozvěšuje všelijaké pentle. Dívka jakoby odcházela, a hastrman na ni huhňavým hlasem: „Pojď, děvčátko, pojď, a vezmi si pentličky.'' Děvče však odřeklo: „Když jste si je pověsil, seberte si je také sám". A hned zelený mužík s podivným chechtotem zmizel pod vodou.

Národní pověst „Záhořovo lože" jest z Erbenovy Kytice jistě každému známa. Méně známy budou asi varianty, které se druží k pověsti této v rozličných krajinách. Za svého dětství slyšel jsem pověst tu od jednoho hocha z Pístiné u Stráže, který po nějakou dobu u svých příbuzných v Políkně dlel a tam se mnou do školy chodil, vypravovat asi v téže podobě, jak ji básnicky spracoval Erben, jen zakončení bylo poněkud rozšířeno. Když totiž biskup na konci své životní dráhy zločince vyhledal, viděl, že z jabloňového kyje, jímž pocestné ubíjel a který biskup do skály zarazil, vzrostř strom, který byl krásnými jablky obsypán. U toho stromu kál se zločinec ze svých hříchů. Biskup vyzval jej, aby se zpovídal. Když to nčinil, kázal mu, aby stromem zatřásl. Zločinec zatřásl, a všecka jablka spadala, až na dvě největší. Biskup domlouval kajicníkovi, že se dobře nevyzpovídal, že dva hříchy zamlčel. Zpovídal se tedy znova, že mimo jiné lidi zabil také mámu a tátu. Když opět jabloní zatřásl, spadla i ta poslední dvě jablka a kající vrah hříchů prost, hned zemřel. Ve Velkém Bednárci u Jindřichova Hradce byl podobný variant, ale na místě mámy a táty zabil kajicník těhotnou žena.