str. 58
a jsou roztroušeny po rozmanitých publikacích, kdež často po letech jsou takořka zapomenuty a nepřístupny všem, kdož mají zájem o život lidu československého. Doufám proto, že přijdu vhod, učiním-li z Českého Lidu vedle jiného pokladnici, pokud možná, všech národopisných studií a náčrtků od našich umělců, kde by všechny důležitější zjevy v oboru řečeném byly uloženy pro všecky pracovníky.
Ěadu těchto kreseb, důležitých pro ethnografické studium, zahájíme poučnými náčrtky Jar. V ě š í n a. Při těchto skupinách nepůjde nám ovšem o obšírný text, jehož ani není k názorným obrázkům potřeba. Ze zdařilých kreseb Věšínových vybíráme pro tento sešit vyobrazení oravského pltníka na Váhu a Jana Brny, 961etého báči ze Sučan. (Viz vyobr. na str. 54 a 55.) Zbt.
K svatebním obyčejům na Smíchovsku.
Podává Josef Cyterák.
VOřechu žije téměř sedmdesátiletý stařec Jan Koklík, 'frbdák z blízkých Zbuzan. který na stech veselkách v blízku i vzdáli, ať chudých či bohatých, družbou býval. Vypráví o vese'kach v dřívějších letech, kterak bývaly slavné, hlučné a veselé a o těch nynějších, mnohdy nádherně vypravených, ale přece tak prostých srdečnosti a upřímnosti. Velmi jest mrzut, když na veselce nesmí ani jedinou řeč promluviti ani píseň zapěti, poněvadž hostem jest nepříjemno poslouchati ty starodávné hlouposti. Svatební obyčeje řídíval dle Vavá-kova tištěného návodu, který ku své potřebě do knížky si opsal a tištěnou knížku jako drahokam pod zámkem uschovanou míval. V psané knížce má však zazuameuané písně a řeči, kterých ve knize Vavá-kově není, na př.:
Píseň při jídle.
1.. V bázni Boží budeme dar Boží požívat, když tu mátne šenkýřku, bude nám nalívat; naše paní kuchařky k tomu so chystají, že dobrý jídla budou, k tomu se chystají.
2. Polívka trojí chuti, na měkko vařená, dole bude hustá, v prostředku pražená, na vrch bude čistá; na to, uic nedbejte, když je dole hustá, jí zamíchejte!
3. Po polévce bývá hrách škvar-Uama sypaný; to na jistý úmysl bývá
málo slaný; na to, páni hosti, ohlodu nemějte, komu bude šniakovat, jen se k jídlu mějte!
4, Naše paní kuchařky všecky práva znají: že šenkýřky neradi pivo »a dluh dají, kdyby tuze solily, že by hosti pili, že by šenkýři, šenkýřky točit nepřestali.
5. Po hrachu bývá maso, to nejspíš hovězí, a to s jistou omáčkou, to žádný nevěří, ze samého koření; u spodu kyselá, to pro paní nevěstu, aby byla veselá.
|
|
