okrasám, jež vidíme na obrázku světnice. Ve íkříních rozloženy jsou výšivky a krojové součásti, kraslice, zajímavé ukázky keramiky, terra-kotové figurky tanečníků (viz jejich vyobrazení a popis od J. Kouly v Č. Lidu II. 478.)- Trochu v pozadí ve skříni prohlížíme lidové kniho-malby a listiny ozdobené. Přiblížili jsme se k světnici z Velké u Strážnice, nad níž visí starý obraz Uh. Hradiště ze XVII. věku. Po straně uspořádána sbírka pozoruhodných zámků a nářadí hospodářského. Připojené vyobrazení naše (str. 101) poučuje názorně o zařízení této světnice slovácké.

Život lidu slováckého znázorněn další zdařilou skupinou, představující Pouť na Slovácku (viz na str. 104). Katalog výstavní poučoval, že skupina představuje „scénu z trhu slováckého". To ovšem nic nemění na věci. Spatřujeme tu družinu rozmlouvajících Slováků, shromážděných před krčmou ke společné pitce,' a opodál kupující „pouti" u krámce pernikářského. Postavy jsou oděny krojem z Dolno-němčí, Starého Hrozenkova, z Vlčnova, z Boršova, z Velké a z Vracova na Uh. Brodsku a Uh. Hradišťsku.

Kolem obrazů národopisného genru ze Slovácka od J. Úprky a bohaté sbírky Klvaňových fotografií typů a krojů moravských (většinu zná čtenář z reprodukcí v č. Lidu) přicházíme do oddělení valašského, jemuž se nevyrovnalo ani jediné krajinské oddělení, pokud se týče uspořádání soustavného a ladného.

Po důkladném popisu oddělení valašského z péra jednatele odboru valašského PhC J. Válka ve Světozoru, 1895, str. 378 a d. není potřeba šířiti slov o krásném a poučném uspořádání tohoto oddělení. Používáme zmíněné stati. Střed tvořila socha rodáka valašského Palackého s jeho kolébkou, u níž sedí pohřížen v četbu Zálesák (Za-hořan), oděný krojem starobylým. Po obou stranách rozděleny jsou ve dvě skupiny figuríny krojů valašských. Skupina „z hospody" (viz na str. 105) obsahuje typické kroje valašské. Kroj vsacký zastoupen párkem tančících význačný tanec valašský „točenu". Stařík z Kozlovic iraje na cymbał. Jeho kroj poučuje o souvislosti těšínských Valachů s moravskými. Rožnovjanka podává „portášovi" se „sanistrú" a „plu-hákem" (ručnicí s křesadlem) „plucku" s goralkou na zavdanou, zatím co její tanečník Rožnovjan podle taktu si poskakuje, „cifruje".

Druhá skupina „z kostela" (vyobrazení podáme v č. 3.) tvoří protivu vážným dojmem proti skotačivosti a rozjařenosti skupiny první při pitce a hudbě. Spatřujeme tu stařenku z Nedašova s „dubeným" kožíškem, s plachetkou (úvodnicí) na plecech. Kroj děvčete z Troja-novic znázorňuje kroj okolí frenštátského a přechod ke krojům těšínským. Honosný úbor zemanský z Nov. Hrozenkova poučuje, jak býval kroj valašský ozdobován a nákladně upraven.

Pozornosti těšila se jizba pasekáře ze Vsacka (viz vyobr. «na str. 106). Pasekář strouhá pořízem na „strýčku" vařechy, lopatky -a jiné nářadí. Žena hledí si hospodářství, poklízí právě „mycáky",