děcko učí se choditi v „točidle". Jizba shoduje se celkem 3 Václav-kovým popisem výstavní jizby valašské (č. Lid II. str. 224). Kroje popsal v uvedené stati Jos. Válek, jenž také sestavil s odbornou znalostí krojovou mapu v oddělení valašském.

Ostatní úprava oddělení valašského znázorňuje zaměstnání lidu tamějšího. Především se tu návštěvník poučil o průmyslu dřevařském (drvoštěpství, plavba dříví a dovoz do skladišť panských, puťařství, pilařství a uhlířství). Podáno tu znázornění výroby dřevěného nářadí, vařaškářství, výroby šindele a světidel. V jinou, neméně poučnou skupinu bylo upraveno „košíkářství", dále výroba hračkářská a lidové „řezby"* Zajímavá byla ukázka výroby „fajek" („žeber") a ukázky perleťářství valašského. Budilo tu pozornost také hubkářství (výroba „práchna", zapalovací hubky, a klobouků „hubáňových", známých u nás také na Domažlickn a vystavených na NVč. v oddělení domažlickém). Poučně byla seřaděna výstavka „křivačkářství", kdež byl ¦ znázorněn postup práce při výrobě kudel, velkých až do drobounkých „ovsáčků", které byly v osadě valašské prodávány a záliby došly. Kolem kaínenictví a včelařství přejdeme k promyslu keramickému a ke „kašařství" z kraje starojického (model mlýnku, jímž se zpracuje pohanka na kaši). Trnkový <švestkový) kraj vizovský vyznačuje se tu ovocnářstvím a výrobou slivovice. Všimneme si ještě výroby textilní, výroby čepců a „švalství", plátenictví. Péčí Fr. Šerého z Val. Klobúk je pěkně sestaven postup práce při proslulém „papučárství" valašském, k němuž se druží výstavka soukenictví. Salašnictví znázorněno je nářadím a obrazy. Zvláštní oddělení bylo věnováno „typickým tvářím", památkám literárním, lidové hudbě a zvykosloví a stavbám valašským. Pro odborníky bylo přichystáno oddělení geografické, demografické a dialektologické. Na konec znova neváháme vysloviti národopisným odborům valašským vrchovaté uznání za vzornou výstavku, která úplně vyhověla všem požadavkům po stránce malebného uspořádání i po stránce vědeckého materiálu i skutečných trvalých výtěžků ze studia národopisného.

Vstupujeme do oddělení slezského. Vedle diagramů, ukázek nářečí, vyobrazení staveb a krojů, zajímavých výšivek a pod. prohlížíme světnici, kdež znázorněn valašský kroj ze Lhotky u Těšína (žena sedící) a kroj slezský s nákladnou výzdobou živůtku. Na stole zahlédneme paličkování krajek. O podrobnostech poučuje dobře naše vyobrazení na str. 107.

V oddělení dalším, hanáckém, především neopomineme si povšimnouti pěkné výstavky hanáckých úvodnic a výšivek vůbec z majetku Vlast, spolku musejního v Olomouci. Také hanácká keramika v sousedství stojí za podívanou. Pečlivě byla uspořádána světnice z Kroměřížská (viz vyobr. na str. 108). S nelíčenou živouc-ností je vypravena žena, pohřížená v četba a nevěsta z Bezměrova se starožitným pentlením. Po pravé straně vyloženy jsou starožitné odznaky mlynářského cechu (majetek mus. jednoty v Prostějově).