a družička. Dívka a žena (na pravé straně) jsou oděny krojem „kozáckým".

Z Blatíka přecházíme do Pošumaví, kdež vystavují odbory z Horažďovicka, Strakonicka, Klatovska, z okolí Volyně, Nové Kdyně, Kremže a Sušice. Vedle památek cechovních (zajímavá tu byla výstavka mlynářskéko cechu) a umělecko-průmyslových (keramika, cínové nádobí), vedle památek církevně-historických (památky z jesuitských hrobek v Klatovech) budila bezděky srovnání s vylíčenou již výstavkou dřevařství valašského výstavka dřevařského průmyslu pošnmavského. Podány tu ukázky výroby dýmek, dřeváků, náčiní a nádobí dřevěného. Poněkud v koutě byla zastrčena typická figurína dřevorubce, oděného krojem šerkovým, jehož se užívá při krušné práci tamější (viz vyobr. na str. 116). Mezi literárními pracemi pošumavských rodáků vyložena byla také studie o dudákovi při hudební kapele pluku čís. 11. v Písku s obrázkem jeho, malovaným od Ant. Zellerína pro císařovnu Karolinu Augustu. Studii tuto uveřejňuje J. Pinl v 1. a 2. čísle tohoto ročniku č. Lidu zároveň s reprodukcí onoho vyobrazení (viz na str. 24).

Vyobrazení krojových figurín na str. 117 uvádí nás do oddělení chodského. S podrobnostmi oddělení tohoto seznamuje obšírně dobrý znalec chodského života lidového, vážený náš spolupracovník J. F. Hruška ve Světozoru 1895, str. 502 ad. O skupině figurín poučuje, že tu stojí tatík, matka, nevěsta s pestrým „čepením" a vůbec v celém úboru „vdávacím" a ženich. Kroj chodský byl důkladně znázorněn v tomto oddělení jednak těmito i jinými figurínami a jednak soustavnou exposicí ve zvláštních skříních. Fotografie a studie Špila-rovy a Velcovy, rozvěšené tu po stěnách, poučovaly, jak se tímto krojem Chodové odívali, jaké měli typy. Výstavka výrobků tkalcovských družila se vhodně k oddělení krojovému. Pozornost také upoutala výstavka chodského průmyslu dřevařského (nářadí pro domácnost a hospodářství). Nádobí a vůbec zařízení domácnosti chodské nebudeme tuto prohlížeti, poněvadž do všech podrobností to vylíčil čtenářstvu Českého Lidu (II, III, IV) v článku „Statek i chalupa na Chodsku" J. F. Hruška.

Jdeme se nyní podívat do sousedního oddělení, do Plzeňska. V oddělení tomto byla upravena jedna z nejzdařilejších skupin zvykoslovných na NVČ., která se těšila živé účasti všech návštěvníků. Představovala námluvy na Plzeňsku (viz vyobr. na str. 118). Výborně znázornili L. Wurzel a A. Němejc rozpaky nesmělého ženicha, nestrojenou srdečnost vyjednávajícího řečníka vedle pohostinné panímámy a rozšafného pantáty i stydlavé dcerky. Zejména však pečlivě a s překvapující živoucností modelována je postava dědečka výměnkáře, sedícího v němém ustrnutí na pelesti u postele v pří-stěnku a vzpomínajícího s povzdechem na staré, zlaté časy, kdy si babičku bral. Podařilo se nám získati laskavostí p. inž. M. Slobody