Tři králové při vycházení. Patřme opět na oblohu, hvězda svítí jasně, paprskami silně svítí; slyšet zpěvy anjelské, slyšeti nám neustává, snad již ten král zde přebývá. (Ukazuje na chlívek, jdou všechny k chlívku a kleknou před jeslema.)

Kašpar. Já Kašpar tobě obětuji zlato; mocný Bože, vzpomeň na to!

Melichar. Já Melichar tobě obětuji myrru, neb mám v tobě pra-von víru.

Balthazar. Já Balthazar kadidlo tobě obětuji, neb tebe právě miluji.

Všechny. Toto tvoje narození ať jest k naší duši spasení.

Maria a Jozef. Děkujeme vám, tři králové, za ty dary, které jste Ježíškovi dali; děkování neskončené budiž vám dobrořečené. (Tři králové vstanou, poklonějí se a odcházejí.)

An jel ke králům. Proměňte onmysle vaše, nenavracujte se zase k Herodesovi, k tyranovi, neb má ou-mysl takový, dítě krále narozené, by bylo v nic uvedené.

Tři králové. Co nám ráčíš poroučeti, pane, jinou cestou půjdeme. (Odejdou.)

(Anjel jde k chlívku. Maria již jakoby spala.)

Anjel k Józefo vi. Jozsfe, povstaň v rychlosti, neboť Herodesové vztoklostř smutný lidé okusíte, již z Betléma pryč musíte. Vezmi dítě, odtud chvátej, Herodes je zlosti plnej. Tak dlouho tam zůstaneš, to vím, dokavadž tobě nepovím. (Odejde.)

JozefkMaryi. Ó Maryá, zlé noviny přišly ke mně ve snu nyní, že se musíme odsud pryč bráti, chceme li Ježíška zachovati; již od vás všech musíme jíti tuto noc, dej vám všem Pán Bůh dobrou noc.

Výstup 7. (Předešlý trůn a Herodes zlostně.)

Herodes zlostně. Nešťastný mudrcové, ne králové, nýbrž šibalové,

slova jsou nám nesplnili, paláce mého se odstranili; nechf, nechť, budem to vyhledávat jinak a ne tak, až se někomu bude stejskat. Moji služebníci věrní, každého času poslušní, pomor-dujto dítky malé od dvouch let a níže staré; může se nám potrefiti, že i ten král přijde k zabití.

Služebník 1. Králi, pomni, co činíš? Ať ho sám nezakazíš na svém těle zlou příhodou, na tvé duši tvou zlou škodou.

Herodes. Protivníku, co to mluvíš, že jsme mocni, zdaliž nevíš? Jdi stranou s trůnu mého.

Služebník 2. Bratře, neprotiv se tomu, nýbrž v jakémkoliv domu vem chuť a ostrý meč, malé dítky morduj a seč.

Herodes. Z toho máme potěšení, když jest služba bez pohoršení; stále se nám vykouává a bez odmlouvání nám bývá.

(Spustí se kardýna a žoldnéři mordují děti.)

Matka 1. Ach já nešťastná matka, že jsem tebe na svět porodila! Nešťastný budiž ten, od koho to pochází!

Matka 2. Já ho nedám, já ho nedám, zabite mě !

(Žoldnéři se tahají s matkami.)

Žoldnéř. Co ty se budeš zpěčovat? Nevíš, že je to královský poručení? Jen co činíme,. činit musíme.

Matka 3. Ach, jakého smutného neštěstí jsem se dočkala, ach, mé roz-milé dítě, že já tebe ztratit musím.

Výstup 9. a poslední.

(Předešlý královský trůn. Herodes spí.

Dva anjelé vystoupí každý z jedné

strany a zpívají.)

Anjelé. Aria. Verš 1. Ach, Herodes zlý, nešťastný, nešlechetný králi! Ach, Herodes, běda tobě, věčně zatracený budiž v propasti pekelné! Trápit tě budou ďáblové, [: jak ze sna procitneš, nešťastně zahyneš!:] (Mezitím, co anjelé zpívaj, koukaj s každé strany čerti; anjelé první verš dozpívaj a odejdou. Po té čerti vysko-čej a šeptaj Herodesovi do uší. A pak