je temná, muzika, oni ho vážou řetězy

a on se trhá. Na to zas vystoupej an-

jelé, čerti při jich spatření odejdou.

Zase zpívaj:)

A n j e 1 é. Aria. Verš 2. Krev nevinných dítek malých volá vždy na pomstu. Minul tě ten podvodný svět, chtčls naplnit pomstu, hledal jsi zkazit malého, a to krále nebeského. Nynčkom tebe stráví štíři, žáby, hadi. (Předešlá representace; když andělé odejdou, pak hrají čerti kostky a naposledy se zbijou, a anjelé zase přijdou.)

Anjelé. Aria. Verš 3. Nikdy nasycen nebudeš, aui duše tvoje, na věky nic neužiješ stálého pokoje; budiž v propasti pekelné, trápit tě budou ďáblové! Jak ze sna procitneš, nešťastně zahyneš! (Odejdou.) (Ta čerti vyskočej a šeptaj Herodesovi, on se protrhne ze spaní a oni uskočej.)

Herodes. Ach nešťastný jsem, v kterém jsem, 6 nešťastné okamžení,

v kterém mě trápí nyní, trápí mě hlad, ten pekelný had, již není k spomožení. (Zlostně.) Kozškleb se, tlamo pekelná, a pohlť mého ducha v rychlosti, ať vyletí duše má z mého těla bolesti. (Čerti vystoupějí z obouch stran)

Br, br, br, Herodesi! Nešťastný, máš se s námi hned před soudce dostavit !

Čerti. Aria. Došel konec panování, nebude víc smilování nad tebou, hříšnice, ó králi Herodese. Když jsi nechtěl Boha znát, dal jsi dítky mordovat ; půjdeš, půjdeš do temnosti, kdež jsou všechny zatracenci, na věky v ohni budeš mít své obydlí. Br, br, br.

Herodes. Zlořečená ta hodina, kterou mě má matka porodila! O nešťastné okamžení, které mě trápí nyní. Trápí mě hlad, ten pekelný had, již není zpomožení.

Čert. Br, br, br.

Konec komedie.

Uhranutí tomu i mnozí z občanstva věřili, nikoli však soudruhové dudáka toho. Ti totiž tvrdili, ovšem z pouhé jen závisti, že tak všeobecně obdivován jest, že prý se jen tak mazlí, a že kdyby prý se mu jich jen tak několik ... — pohybujíce při tom velmi srozumitelně pravou rukou, dojista že prý by vícekráte neomdléval. Ostatně, ať již bylo omdlévání tohoto dudáka jakéhokoli způsobu, tolik se mně i jiným divákům přece zdálo, že jsme jej při tom vždy velmi zblednouti viděli, což se jinak simulovati nedá. Potud moje jako pamětníka a očitého, svědka upomínky "a historické podrobnosti o dudákovi tom sahají, kterýmiž zároveň i důkaz podán, že jsme jej zde ve Strakonicích my současníci viděli nejen tehdy dne 17. června 1820 císařovně Karolíně před poštou hrajícího, nýbrž ještě i jindy vícekráte s touto kapelou na ty jeho dudy hráti viděli a slyšeli a tak v něm i toho našeho staroslavného „Dudáka Švandu" znázorněného spatřovali.