Je všeobecně známo, že cesta Josefa Mánesa do Kroměříže, kdež mínil portrétovat vynikající poslance tam za příčinou památného-zasedání shromážděné, znamenala obrat v jeho způsobu nazírání a tvoření uměleckého, do té doby všeobecného, směrem běžného v letech čtyřicátých romantismu se nesoucího. Ruch roku osmačtyřicátého zkypřil vnímavost jeho duše umělecké v barvitě svérázném, novém okolí, v duši tu položeno první símě, z něhož pak bychom byli mohli sklízeti bohatou žeň, kdyby čas a ovzduší, v němž Mánes žil, plnému rozvoji jeho velikého nadání a úplnému ztělesnění jeho tužeb byly příznivějšími bývaly.

Studie typu a kroje lidu československého, které nám — asi jen jako zlomek jeho práce toho směru — zbyly, jsou dnes pro národopisné badání materiálem tím cennějším, že, jsouce před čtyřmi, pěti desítiletími zachyceny, podávají obraz zjevu a kroje dnes namnoze minulosti náležejícího. Též stanovisko, s kteréhož umělec na skutečnost pohlížel, a hledisko, s kterého ji pojímal, dodávají pro badatele ceny zvýšené těm studiím, Mánesem arciť za cílem uměleckým a nikoli vědeckým střádaným. Nehledali; Mánes v předmětu svého studia tak zvanou malebnost zjevu, nepojímal náčrtek dle modelu provedený nikdy jako obraz, zachovávaje vždy rozdíl mezi předpravou k tvoření a tvořením samým. Jeho studie na Moravě, pod Tatrami a sem tam po Čechách opětovně konané byly pro něho základy, na nichž stavěti mínil a z části též vystavěl ideální typ český. Přípravy tyto šly do široka, tak do široka, že ani za života delšího a méně nepřízní krušeného a překážek plného umělec by nebyl mohl zužitkovati všemi směry, co takto si nastřádal.

Nejen zjev a kroj, též všechny zevní podmínky bytu českéha člověka cizotou nedotčeného chtěl Mánes znát a poznat. A v těch svých poznatcích předešel o kolik desítiletí všechny, kdož k studiu formálních stránek života lidu našeho se přiklonili, a intuice umělecká osvítila mu mnohou v šero dávnověku zapadlou záhadu, kterou na. základě odborných studií a dokladů dnes přední znalci českého ná-rodopisu zjistili a dokázali.

Josef Mánes, spolu se svým bratrem Qaidem, první si všímal našich chalup a jich zařízení; svícny, police, ozdobnou střenku kři-váku, polštářek krajkářky paličkami ověšený, kolovraty, pec, stůl s trnoži, vyřezávané židle, kolébky nalezneme zobrazeny na listech jejich náčrtníků. Slovácké oplotění a hanácké žudro, sloupky nesoucí pavlač, malovanou okeničku z Litomyšlska i líčení na stěně jihomoravské chalupy — vše, co se mu charakteristickým zdálo, svědomité si načrtnul, k obrazu celkovému všude, kde se mu potřeba uzdálar detaily a popisy přidávaje. A také proto jsou studie Mánesovy tím cennější, že právě svým citem uměleckým vystihl, co je původního a pro rázovitost svoji zajímavého a tudíž zaznamenání hodného.