jícího šatka fa ovšem míti nebude ; leč sluli připomenouti, že stopy některých forem v lidovém umění nesou se staletou ozvěnou. Ve formách vyšívání šatky či šaty či rouchy na vyobr. 2. ozývají se již stopy forem renaissančních, přírodě bližších, ale stylisovaných a ve tvaru ladně vedených. O tomto vlivu přesvědčíme se ještě intensivněji prohlédnutím další jedno rouchy Musea království českého a podobné jiné pleny zde uložené, ze které (mimochodem řečeno) vzal mistr ILnais hlavní motiv ozdob pro svůj plakát Národopisné výstavy.

Doba století XVII. vyznačuje se mnohonásobně užívanou ozdobou květovou na všech nejrozmanitějších výrobcích, provedenou tu tisknutím, tu tkaním, tu řezbou, vyšíváním atd. Vzpomeňme jen na skvostné kožené tapety nizozemské, na gobeliny a látky francouzské, jiných věcí neuvádějíce; zde jsou tulipány, růže a jiné květy čím dále tím přirozeněji malované, až se vkus přírodě úplně přiblíží a za prvé doby baroka naturalistickými fjrmami končí. Pohleďme blíže na rouchu na vyobr. 3. Ptejme se, jak vysvětliti si máme jinak obrovský skok od vážné strnulé kresby šatky prvé a úměrně stylisované kom* posice rouchy druhé k složitě ale skvostně spleteným květovým ratolestem rouchy třetí, v níž je přímá úplně pochopená ozvěna bohaté bordury barokové, napodobené volným duchem venkovanky. Květiny jednotlivé ta užité nejsou již stylisované, nýbrž již přímo z přírody vzaté a to s větší fine3sou než se na jakékoli lidové umění sluší. Vzpomenutou rouchu, také již stářím vybledlou, sprostředkovala selské síni Musea ředitelka slč. E. Fryšova.

Na jihu českém klonil se od uvedených dob lidový vkus jen ke křiklavě okatým ozdobám. Jemná kresba vzorů a pestré jich provedení zajikalo znenáhla v lesku velikého množství zlatých cętek a bůstek i v pestrém křiklavém skelném „šmelci", jenž zničil veškerý smysl pro formu, tak že se tu skončilo ozdobami jen co celek a na větší vzdálenost dobře účinkujícími, ve výkresu však omezenými nejvíce na řádění a soustavy plných koláčových květů jen chabě ratolístkami spojených. Dobrý příklad takové rouchy z doby úpadku nalezneme v obr. 4., kterou Selské síni Musea království českého darovala paní R. Jelínková Doubková.