aneb i syn sedlákův, jemuž rodiče nemohli dáti statek aneb aspoň chalupu „na životy", nesměl se vůbec ženiti (to trvalo do nedávna, tuším, do let šedesátých), pokud si u některého sedláka neuprosil podružství.. „Obec" mu povolení oženiti se dříve nedala, pokud některý, ze sedláků neprohlásil, že ho přijímá na svou živnost do podružství. Pak teprv, a když před „obcí", t. j. před shromážděnými u rychtáře hospodáři, o to skroušeně poprosil a slavně slíbil, že bude obce ve všem poslušen, směl se oženiti. Za dob roboty a poddanství musel také slíbiti, ze bude pánům horlivě robotovati.

Kdjž hospodář i hospodyně podruhovi prosícímu podružství „slíbí" (že ho přijímají), podruh vyndá peníze, aby „děvka" (služebná) došla pro pivo nebo kořalku, aby upevnili obapolně nový ten svazek. Hospodyně přinese zatím bílý chléb a sýr, a ve statku je ten den poloviční svátek; aspoň půl dne sedlák s podruhem si posedí, po-kouří a „porokoní". Na některém statku mají dva i tři podruhy, a tu jest zvláště třeba, by hospodář každému náležitě hned zprvu určil, co mu bude patřiti, by nepovstávaly spory.

Podruh má ve statku, obyčejně ve zvláštním pořadí, „chalupu", t. j. byt o jedné světničce, při níž bývá „vejstupek" (přístěnek), komoru, chlév na krávu, chlívek na prase, místo na mléko „v lochu", ponebí na seno.

Když nastává jarní setba, podruh si může vedle sedlákova osení našíti asi litr lněného semene, nasázeti asi tři pytle brambor, tři až čtyři záhony zelí. I ty záhony, jež podruhovi určí, sedlák sám po hnojí a obdělá. Semeno dá si poíruh své i sazenice. Aby si mohl podruh chovati krávu, dá mu sedlák některou svou louku, a na zelenou píci může si podruhyně choditi na meze hospodářovy. Za výtěžek ze záhonův a píci, za byt a stravu, když pracuje, podruh vypomáhá sedlákou při práci. Ale není povinností podruhovou pomáhati při každé práci, nýbrž jsou jisté práce, kterých není povinen podruh konati, leč za denní mzdu jako cizí dělník. Tak orání, setí a mlácení obilí, krmení a ošetřování dobytka sedlák se svou chasou si odbývá, podruha k tomu přidržovati oprávněn není. Ale vozí-li se hnůj na pole, musí podruh „nakejdat", t. j. hnůj na vůz nahazovati, pak ho „rozkejdat", t. j. po záhonech rozhazovati. Z jara podruh sbírá s chasou v jetelištích kameny, „prázdní luka", t. j. sbírá a shrabuje s luk nános a zbytky hnoje, sází a okopává brambory a zelí; podruhyně se selkou a děvkou pleje len, trhá ho, když dozrává, tře, rozkládá na rosu, potírá. Podruh seče, suší, sváží seno, otavu i obilí, „kopá" brambory, „vysekává" i nakládá zelí, hrabe na podzim v lesích stelivo („strouhanku"), v létě seká „stylu", t. j. olšové a březové kroviny, z nichž má rolník i stelivo i palivo.

Má-li z rodiny podruhovy jíti jen jeden na práci, či dva nebo více, určuje sedlák dle potřeby. Jsou-li děti podruhovy již práce schopny, zastávají své rodiče u sedláka nebo pracují s nimi, začež se