kern pro židy a respective zase o třech sloupe ch na svým místě za městem postavena. Dejž Bože, aby žádnej pro své přečinění na ni nepřišel, nýbrž aby podle přikázání Božích živ byl a dobře se choval, a tak následovně aby takové kriminální šibenice i vší ostatní podobné hrdelní pokuty trestu a smrti hanebné ušel.

Ta nová šibenice pak jest následujícím řádem ven za město vyvezena a tam na předešlým místě vzhůru vyzdvižena, a to jmenovitě to j?st na před jeli: oba páni rychtářové na koních s svýma regimenty. Za nima šel právní posel Bernard Ledvina se jmenující, v korde jdouc. Vosům měšťanův ve zbrani flintovní; mezi sebou vedli zdejšího popravního mistra jménem Jana Crignera, při němžto taky jeho syn šel. Ve čtvrtým řadě jeli na kočárku slovutní páni inspektoři práva rychtářského, totiž slovutný pan radní František Lerch a slovutný pan radní František Stybinger, při nichžto v tom kočárku jel sebou pro pamětní podívání slovutný pan radní Tomáš Czymer a servus consularis pan Jan Bylanský. Za nima šla muzika na walthorny, housle a jiná instrumenta hrajíce. Za touž muzikou šel po páru poctivý cech tesařskej, nesouc tovaryšové jejich sekery na ramenách s ostřím k nebi zdviženým, na zadu pak v pravítkách páni mistři a naposledy starší páni cechmistrové a po nich šel poctívej cech kovářskej podobným řádem. Na to neb posléze táž šibenice neb sloupy s řebříkem na třech vozech vezeny byly, jedouce jeden vůz za druhým.

(Se 4 pův. vyobrazeními.)

Jihoslované podnes pokládají »živý oheň" (t. j. vznícený třením dřeva o dřevo) za ochranný prostředek proti nemoci, moru a všeliké pohromě. Podávám v tomto článku doklady toho, jak jsem je poznal