Lumír, v Praze 1851, II., str. 1092 ad., j kdež vypravuje o činnosti marionetářu j Vinického, Beneše a zejména Kope- : ckého. E. J u s t v úvodě knihy „K o- i médie a hry Matěje Kopeckého. Dle sepsání jeho syna Václava pro tisk upravili a co doplněk II. dílu „Besedníka" vydali E. Just, H. Přer-hóf a J. R. Vilímek, v Praze 1862" (obsahuje 63 hry loutkové, složené od Kopeckého) podal životopis proslulého Kopeckého. D r. Thomajer (R. E. Jamot) v článku „Čeští komedianti" v knize Příroda a lidé, v Praze, 1880, str. 130—153 (nové vyd. v Praze, 1896.) dovedně zobrazil život potulných marionetářu. I. Herrmann v čláuku „V šlépějích Matěje Kopeckého", Světozor, 1890, 625 podal pěkný obrázek loutkového divadla na venkově českém. Srovnávací studii o loutkovém divadle „H oria a Grloska" uveřejnil Ur. A. Kraus » Ď. Lidu 1894, III. 416 ad. Několik jiných zpráv z dějin loutkového divadla v Čechách snesl do své knížky .Loutko vé divadlo" Dr. J. V. (= Frt. Hrnčíř), Knihovna učitelská, v Brně (red. Ot. Sadovský), 1889, IV. sešit 21. Spisovatel pořávdá zároveň s Jar. Květnickým a Ž. Podlipskou sbírku her loutkových v Praze u A. Storcha. Zmiňuje se o básni K. V. Raise ! „Matěj Kopecký", kde je vylíčena jeho činnost vlastenecká. Uvádí, jak líčí z pamětí svého mládí v upomínce, pojmenované „Můj první blud" obrázek loutkového divadla na venkově Jan Dunovský („Obrázky"). Působení loutkového divadla na mysl mládeže vypisuje Jos. Jiří Stankovský ve svém románě „O slávě herecké" (v Libuši, 1879). Seznam českých skladeb pro divadla loutková podal týž J. J. Stankovský v „Divadelním Slovníku" r. 1876. Z novějších cizích studií upozorňuji na článek: Dr. Alfred v. 'Berger, Die Puppenspiele vom Doktor Faust, Zeitschrift des Vereins für österreichische Volkskunde (red. Dr. M. Haberlandt), Wien, 1895, str. 97—106. Při četbě knihy Peretcovy namane se často příležitost ke srovnávání s dějinami loutkového divadla

v Čechách, kdež také měly hry loutkové význam vlastenecký a mravo-kárný. Stačí tu vzpomenouti, jak šířily hry loutkové vědomí národní skladbami od předních vlastenců. Známá je rozprávka o M. Kopeckém. Pan krajský v Písku vybízel prý ho, aby také po němečku zahrál s loutkami. Hrdě odmítal Kopecký: „Cože ?! — já Kopecký a hráti německy! Paa Thám, Dobrovský, já — my všickni jedna ruka, a já hrát německy! Nejsem štout, pane krajský — to mne ještě neznají!" Srv. kresby M. Alše (str. 463—67), znázorňující loutkové divadlo M. Kopeckého. Snad by se mohlo čerpati z pamětí loutkářů, posud kočujících po našem venkově (Karfiol, Staubert, LašÉovka, „Cecilák" a pod.) Končím vyzváním Dr. A. Krause v Č. Lidu III. str. 497: „Proto bych vyzýval každého, kdo má ještě příležitost, zachytiti nějaký rys z tohoto vymírajícího odvětví poesie prostonárodní, aby nelenil tak učiniti. V Českém Lidu máme teď vhodný orgán k uveřejnění takových her, ne-li steno-gramem neb otiskem rukopisu loutkářova, tedy aspoň obsahem a scénářem. Vždyť jsou takové hry jediným zbytkem české dramatiky z doby, kdy český repertoár jest pro nás pouhou řadou titulů, z doby po roce 1770." * Leger Louis, Études de mythologie slavě Ho. II. Svanto-vit et les dieux en „Vit", Paris 1896. O prvním svazku těchto studií o slovanském bájesloví od zasloužilého slavisty pařížského prof. L. Legera podal jsem zprávu v č. 4. na str 371. V2. svazku vykládá o Svantovíto vi, božstvu na ostrově Rujáně, u baltických Slovanů (zprávy o úctě, obřadech, věštbách). Jde mu dále o poměr názvu Svantovít k Svatému Vítu, jak o něm píší staří letopisci, při čemž snaží se dovozovati ze slovanských jmen, zakončených -vít, podávaje přenled, jak toto slovo bylo etymologicky vysvětlováno. Z výkladů těchto přidává se k těm, kdož pokládají vít za věštbu, radu (str. 28). Na konec seznamuje čtenářstvo se starožitnostmi, s kterými jest uvozováno ve styk jméno Svantovítovo a které jsou před titulním listem vyobrazeny.