ornamentu seznával příbuznost se svým vkusem, se svou slohovou úpravou. Nalézalť v jinoslovslovanských ornamentech týž ráz iako ve svých vlastních. Nápadně podobný ráz, nápadně podobnou slohovou úpravu shledá však každý nepředpojatý pozorovatel ve slovanských výšivkách, zejména v českých, moravských a slováckých". — Škoda, že spisovatel v řešeni této otázky nemohl již asi použiti přesvědčivého výkladu „O zménách vzorů na jihočeských rovuchách" od prof. J. Kouly v Č. Lidu V. 161—166, kdež vykládá poučným způsobem, jak výšivka církevně národní ze století XVII. tvoří jaksi přechod od umění dobového k výšivkovému umění lidovému. V novém díle Šoltově vidíme další toho důkazy velmi zajímavé a potvrzující Koulovu theorii. Oznamuje zatím vydání skvostného díla tohoto, podotýkám, že jsem si vyžádal zevrubného rozboru Šoltovy práce, jež svědčí znova o jeho ne-úmorné horlivosti sběratelské. Na konec poznámku: Když cituje spisovatel zevrubně jiné prameny, ^není praktické ani správné citovati: CUM. aspoň místo Čas. Ol. Musea a pod. Přesná citace je podle moderních zásad prvním požadavkem práce vé-decké!

* Krček Franc. Dr. Szkol-nictwo na czeskiej wystawie ludo-znawczej w Pradze r. 1895, ve Lwowie 1896. Dr. Krček prostudoval důkladně na NVC. školské oddělení a seznamuje s ním zevrubně polské čtenářstvo.

* Vídrman O s v. Přástka. Prostonárodní zvyk hanácký. Děj odehrává se v selské jizbě hanácké v Nákle u Litovle na Moravě, v Praze 1896. Péčí slč. Zdeňky V í d r m a n o v é, z jejíhož péra uveřejněna bude v Č. Lidu v době nejbližší pěkná studie o kroji ženském, vydána byla po třetí roztomilá „Přástka" z Nákla (viz o ní Č. Lid V., str. 87.), jejíž provozování na NVC. tak se zalíbilo, že se stala v Čechách a hlavně na Moravě oblíbeným výjevem dramatickým, pořádaným podle vzoru výstavního při zábavách městských. Provokování její poskytne jistě

ušlechtilejší a rázovitější zábavu, než všelijaké odrhovačky a nechutné me-rendy, kde vtip je nahrazován slovy zpotvořenými a někdy neomaleností.

* Procházka Fr. S. Přástky, Prostonárodní zvyk z Moravy, v Praze, 1896. Úspěch Vídrmanovy „Přástky" patrně povzbudil básníka Kr. 8. Procházku, aby ze vzpomínek na rodný kraj svůj upletl rukou zkušenou vážné i žertovné zkazky a popěvky ve svod podobný, v líčení .Přástek" rovněž hanáckých, ale /. jiné končiny. Prozrazuje to celkový dojem, že se tu sešli na přástky z krajiny podhorské, kde již trochu onen volný temperament, jak se jeví vo. středu Hané, je smíšen s hybnějším živlem „Horáků". Pokud se týče písní vpletených v pásmo dějové, přidržel se Procházka Vídrmanovy skladby, přidal jen známou píseň: „Jak só žév nezapomene," ostatní písně jsou vybrány z „Přástky" nákelské, kdež také otištěny jsou jejich melodie. Procházkovy „Přástky" lahodí podle vzoru Vídrmanova nenuceným humorem, opepřeným jadrnou hanáčriuou. Obdobné líčení vybízí ke srovnání obou skladeb a jejich vzájemného poměru. Procházka věnoval „Přástky" Morav-sko-Slezské Besedě v Praze. Provozo-vací právo udílí „Máj", spolek českých spisovatelů bťlletristů v Praze.

* Chorvát Kristof, Slovenská svadím, v Turč. Sv. Martině, 1896. Již dlouho jsem nepročítal knížku, zaslanou pro oznámení v Č. Lidu, s takovým zájmem a s takovou radostí, jako oznámenou práci Krist. Chorváta, na niž jsem upozornil, když po částech vycházela v Slovenských Pohl'adech (Ö. Lid V., 243, kde otiskují Tímkovn Slovenskou svatbu.) Kdo by chtěl nyní srovnávacím způsobem prostudovati svatební zvyky písně a pověry československé, nemůže si naříkati že nemá pohromadě nezbytný materiál. Kulda, Bartoš, Václavek, Vykoukal, Vyhlídal a nyní Chorvát popsali svatební obřady v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku tak dokonale, že bychom si přáli, aby s podobnou aspoň soustavností byly vyčerpány další obory studia lidověú-ne'ho. Chorvát sebral jednak všecky dft-