couzskj a třebas přidejme i Markoita i Eigenšpigla, též i o Satranské zemi, do níž se lidé skrze klobásy projídají." Děje so tu patrně zmínka (s přídechem výčitky) o.oblíbené pověsti staročeské, kterou zaznamenal do své knihy Masopust, vyd. 1580, 1. 190 Learider Kvažovský: „V Satranskézemiu Kašné Hory tento ďáblík (t. j. Lenoch, desátý syn Masopustův) se vylíhl, kteráž jelitovými a klobásovými ploty jest opletena a líhancovými prkny opažena Kdež jest též znamenitá vobora a v ní rozličná zvěř, nejvíce pak vopřové a svině pečená, mající na hřbetě nože a řezáky, běhají. Tito pak ďáblíkové na též hoře ležící, čekají, až jim k ústům přiběhnou a tu vyňmouce řezák, uřeží sobě, což chtějí a kdy chtějí. Pramenové pak mléka a strdí z té hory se prejštící také jim hned v ústa tekou, aby nolačněli, ani nežíznili nikdy." Ohlasy této povésti kolují posud v lidovém podání československém. Srv. pohádky a rozprávky o hanáckém nebi a pod.

* „Kubáta dal hlavu za blata".

(—mil—) Promiňte, že si Vám dovoluji připomenouti, že nepatříte mezi pozorné čtenáře C. Lidu prese všechno ujišťování v dotazu ze dne 26. března t. r Pověst o Kubátovi uveřejnil J. Bolech v Č. L id u V., 32—33. K tomu dodávám, že p. J. K. H r a š e poslal mi vysvětlení, že již r. 1860 podal „Pověst o Jak. Kubátovi" do. Olomoucké Hvězdy. Kromě toho najdete pověst tuto otištěnu ve Světozoru 1875, IX , str. 359, kdež je zároveň vysvětlen spor o blata, ukončený po dvou-stoleté při dne 24. července 1865 rozhodnutím zemské a ministerialní komisse pro upravení břemen pozemních, za spoluúčinkování zeměpanských soudců v ten smysl, že Vladislavská čili Zbu-dovská blata jsou společným vlastnictvím 9 obcí a že panství Hlubockému a Libějickému pouze právo k pastvě ovcí od jara až do sv. Jiří přísluší,

začež oběma panstvím náhrada 800 jrt. přiřknuta a v září r. 1867 od 9 obcí oněch u pražského c. k. zemského soudu vyplacena byla. Za měřítko sloužila při rozřešení této pře historická data, že král Vladislav r. 1509 na svátek sv. Stanislava tato svobodná „blata" panu Petru z Rožmberka a jeho strýcům daroval; tento pak dal je poddaným svým v užívání, jejichž nástupci stali se obyvatelé oněch obcí. / Literatura o Rýbrcolovi (J. S.) Českou literaturu o Rýbrcolovi uvádí p. prof. J. Kolář ve svém článku v tomto sešitě na str. 440. Zmiňuje se také o literatuře cizí, pokud uznává za vhodno pro účel studie svojí. Podle přání Vašeho sestavuji tnto přehled literatury o Rýbrcolovi, jak ji sebral Dr. J. Partsch v bibliografii lidovědy slezské, 1895, str. 167-170. P. Wo lima n n, Die Rübezahlsage am Ende des XVI. Jhrh. (1597), Provinz-Bl. Neue Folge XI., 1872, 415; Adam a M e d i o v i 11 a, Narratio de speetro Rubezal, Coloniae 1658; J o h. P r a e-t o r i u s, Daemonologia Rubinzalii Silesii, Leipzig, 1662 (3. vyd. Arnstadt 1668), 2. díl Rudolstadt 1671, 3. díl Leipzig 1673; Joh. P r a e t o r i u s, Satyrus Etymologicus oder Der re-formirenda und informirendeKübenzahl, 1672; Val. Völekerling, De spiritu in monte Giganteo Silesiorum, qui vulgari nomiue Rübezahl nun-cupatur, appa rentě. Witebergae 1673, 1740; Dor von neuen wegeu seiner kurtzweiligen Possen aufgelegte Schlesische Kübezahl oder das chosenhafftige und weltbeschriebeue Gespenste, welches sich auf den Gebirgen zwischen Schlesien und Böhmen denen Reisenden in possirlicher und mannigfaltiger Gestalt, auch mit seltsamen Verrichtungen praesentiret, und durch wunderliche Avanturen zu erkennen giebfr, wird der eurieusen Welt zum Zeitvertreib communiciret Andere und noch mit vielen lustigen Historien vermehrte Auflage. Breslau und Leipzig, 1726, 1728, Braunschweig und Leipzig 1739, tamtéž 1755; Bekannte und im- ' bekannte Historien von dem abentheuer-lichen und weltburufenen Riebenzahl, Hirschberg (D. Krahu), 1736: Joh; Carl Aug. Musaeus, Volks-