úboru. Jak líčí p. Saitz, bývají vlasy sčesány v hladký účes, ve dvé rozdělený. Jsou k spánkům přičesány a přes účes ten převázány jsou čtyři úzké sametové tkanice. Na hlavě posazena jest holubice („čepec"), čepec skládá se z „hlavice" a „křídel". Hlavice jest kulatá a vyšívaná vzorkem prolamovaným aneb uzlíčkovým, napřed jest krajkou opatřena. V týlu hlavice jest ovázána 3 cm široká bílá pentle. K hlavici té přišity jsou 30 cm široké a 2 m dlouhé bílé pentle, zvané »kalunky", notně naškrobené, na koncích vyšívané a vázané v podobě kličky, které jsou souměrně po obou stranách hlavy rozloženy a v hořejší třetině přelomeny. Košile sahá až ke krku. Kolem krku jest límeček krajkový, červenou pentličkou propletený, od kteréhož na prsa visí 3 cm široká červená stužka. Rukávy košile jsou široké, škrobené a nad loktem uvázané. Hořejší část těla, od boků počínajíc, vtěsnána jest v živůtek. Živůtek podobá se šněrovačkám jinde nošeným, jen že se napřed šněruje. Látka na něm je vždy barevná, ne skvostná, poněvadž je nošen ve všedních dnech do práce. O slavnostech, veselkách bývají živůtky ty z nejdražší látky, s květy zlatými nebo stříbrnými. Náramků živůtek nemá, nýbrž vzadu, kde začínávají náramky, má malé růžky, na jejichž koncích přivázány jsou „klice" z pentlí drahocenných, za náramky sloužících, obyčejně červených. Živůtek jest šit obyčejně užší, tak aby se šněrovadlem napřed nedal stáhnouti a aby zůstala mezera, do které se vkládá „pant". Přes prsa klade se od šíje třírohý, barevný, květovaný, hedvábný šátek, jehož cípy volně vlají po stranách boků. Šátek ten převázán jest fěrtochem. V domácnostech nosí se zástěry, o slavnostech fěrtochy. Fěrtoch bývá červený a různě pruhovaný, mnohdy hedvábím protkaný, přivázaný bilj'mi pentlemi (kalunky), které vzadu končí velikou klicí. Sukně podobají se zvonu, jest jich 10 — 15. Jsou trojího druhu: 4 spodničky čili „flandy", mezulánky 3—4 a nejvrchnější 3—4, zvané „herbinky" jsou z látek nejlehčích. Punčochy jsou vždy červené a střevíce s malými, vysokými špalíčky, na nártu s kličkou na zelené lieutle. Srv. též vyobrazení kroje plzeňského na str. 121 a článek (s vyobrazením) od prof. Kouly „Vázání pleny na Plzeňsku" na Str. 223 -224.

S národopisným jádrem NVČ. jsme u konce. Prohlíželi jsme postupně vše, co s ním souviselo. Šlo v tomto referátu o stručuý a pokud možná, úplný obraz jádra tohoto. Tam, kde látka vábila k širšímu rozboru, kde lákala jednotlivá oddělení ku výkladům prohloubenějším, schválně jsme neprodlévali déle, aby přehledný obraz tento neb)l pak jednostranný, nesouměruý. Rozbory a výklady tyto odkládáme do ročníku příštího, kdež zároveň pokusíme se ukázati, jaký vědecký výtěžek Národopisná Výstava přinesla k posavadním poznatkům y oboru národopisného studia československého.