v mohylách i semo tamo po polích lidé je vyorávají, náhodou z domu vyvezou na pole hnojem. Hromové klíny, mlaty.

Hromice od hromu. Světlo se světí, svíčky voskové. Průvod okolo chrámu se světlem Božím. Skřivan přiletí. Musí vrznout, kdyby měl zmrznout. Na hromice půl krajíce a půl píce musí mít sedlák do žní. Lid vybíhá před slunce východ nahý. Ženská dospělá s malým chlapečkem na zádech běhá po zahradě a křičí, co hrdlo stačí, jako na sv. Matěje: „Na hromice veliký mráz, Bože, ty nám ovoce dáš" (okolo Mšena). Mrzne-li (jako na Jméno P. Ježíše), bourá medvěd boudu; nemrzne-li, tedy ji opravuje a staví, že bude ještě zima, oznamuje. V tomto únoru na konec masopustu chodí s medvědem lidé. Na tyto dny o masopustě mrzne-li medvěd, bourá boudu atd. Na hromice jihne-li, do kamen přilož; mrzne-li, zkameň odlož. Po zimě amen, baba půjde s kamen.

Národní píseň při skočné: Hejhejte se, kosti moje, já mám doma ještě dvoje.

Kůň, pověst. Před kterým domem kůň se v městě, ve vsi atd. sám zastaví a zařechtá, do toho domu přijde ženich brzo pro nevěstu.

Pochoz s medvědem na konci masopustu ("na ostatcích) zjevuje lidu, když mrzne, že bude teplo, konec zimy a nastane jaro, pročež přísloví: Jestli na konec masopustu mrzne, z kamen dříví odlož; jihne-li, do kamen přilož (zima trvati bude). Mrzne-li, bude konec zimy. To se vypravuje nejvíce na vesnicích lesních okolo Měšce.

Přísloví české: Kdo se míchá mezi plevy, toho prasata snědí.

Obyčeje na Moravě. O hodech (posvícení) stavějí máje mládenci pannám, chodí s hudbou po vsi, tančí s dívkami okolo máji, stínají berana, kozla, husu. Máje nechávají státi asi pět neděl, potom je odklidí, o ostatcích (masopustu) chodí s medvědem na Moravě jako v Čechách.

Hoření, peněz. V Chrastě u Labského Kostelce prý hořely peníze, neb kde poklad leží zlatý, tam zlato hoří, zvláště když na jaře proti slunci hledíme. Jeden klučina šel pro ně, však vidí 1 černého muže u nich státi s kopistem, kterým ho odháněl, však neměl jen promluviti: JeMš Maria atd., byl by je dostal od toho černého . . .

V Miloš tiné uKounova kostel na vršku sv. Gotharda nad studánkou. Pověst dí: Lid, obyvatelé zdejší někteří před lety ho stavěli ve vsi dole, však co za den vystavěli, druzí za noc na horu, kde nyní stojí, zase přenesli. Zde zvony prý v noci samy zvoní, a když tam lid přijde, přestanou. Zde poloha v Peklích slově, straší zde černý pes.

Studánka. V Kouřimě jde druhý svátek svatodušní pro-cessí odpoledne k studánce 1 hodinu cesty do Zahrádek. Zde se obraz Panny Marie nalézá. Po troubách se voda žene do kašny na náměstí