žala), zámek nový ke špakátu (nad tím: nůž, vidličku), zanesla to a zakopala, skrz ucho toho zámku to do hrnce dávala. Z této studně (na Vaničkové louce u Zvoleňovsi) přinesla vodu, na kříž krávu umývala, kropila, co s ní zkapalo, do hrnce skrz ucho zámku lila, ne kříž dojila, při tom se modlila, tu vodu nalila do toho hrnce nového, před slunce východem to tajně činila. Ona zůstávala v chaloupce Č. d. 35 ve Zvoleňovsi při statku sedláka Svobody při cestě do Pod-lestina. Ve svém domku měla po otcovi Herbář knihu; tam všecky ty čáry a obyčeje měla. Ji navštěvoval vodan (tak Krolmus počeščuje slovo „hastrman"). Lid ho u ní vidíval. Ze řeménka u střevíc mu crkem voda se valila. V tom domu strašilo ji to. Živný kaplan ten domek vysvěcoval. Hlaváčkovy otec byl čarodějník, sedlák v Zvoleňovsi, modlíval se k měsíci, když vycházel do ouplňku a dolů. Na rybníce sedával na vrbové babce bastrman, který k Hlavačce chodil. Každou noc ji to strašilo. V tom baráku bývalo v noci slyšet: „Všic, jdi dál, nemohu tu ležet," a to kolikráte po sobě. Ta Hlaváčková to řekla. V poledne u ní stoloval hastrman. — Tato Hlaváčková pod Mračkovskou chalupou . . . jednou bíle oděna na louce v Zahrádkách u Kamenného Mostu tancovala u té studánky a říkala: „To je pro tebe a to je pro mne," když tancovala. (Na Zbiroze o posvícení tan-cujou okolo studánky při hospodě.) Z Pecinovsliého komínu vyletěl v 11. hodin ohnivý r a r á š e k. Spadl u sušárny na zem a nalezli Ya vědra másla. Sedlák si ho vzal, sedlák Václ. Gross. Zažehná-vání boulí krtic atd. říkala Hlaváčková čarodějnice: „Když vycházíš měsíčku, měsíčku, tak vycházej dvourobý (var. vycházíš dvourohý) Ať to víc neroste, nebolí, až budeš třírohý" (t. j. to nebude nikdy). Potom říkala: „Nerosť, znamení, jako nerostou skály a kamení od Syna Božího narození, ztrať se hned od té hodiny, od té chvíle, jako se tratí mrtvé tělo v hrobě" atd. U této Hlaváčkové, když ji strašilo, lidé hlídali tam a pravili, že v noci v 11 hodin mužský černě odín, pobílený obličej měl a zlaté knoflíky u kabátu. Dvéře se samy otevřely a k posteli její to přišlo, a když hlídal jistý Horák Kubeček, vlezlo to naň jako ňáký kozel černý, chlupatý a studený jako led, on toho odstonal. Di Müller ze Zvoleňovsi. Potom ten čertík z měděnce vycházel, tam bručíval. Živný to zažehnával, ale nic plátno. Ono to co mňoukavá kočka mňoukalo, brzy jako když malé dítě pláče, plakalo a z měděnce k nohoum jí to přišlo. V měděnci bručelo, vrčelo, jako když knedlíky vaří. (Hólzl, vypravoval sklenář.) —¦ V této sušárně na Svobodovic zahradě často přebejval hastrman, z nohavice mu tekla voda, červenou čepičku měl na hlavě. Lidé ho vidívali na vrbě u mlejna sedávat. On si tam zašíval boty a křičel na měsíc: „Svěť, měsíčku, svěf " a to třikráte opakoval po sobě. Ten u Hlaváčkové v poledne na oběd býval hastrman.

Ženské o půl noci se koupaly v potoku Modlance, který teče od Modly studánky, v Oupohlavech pod Košalem hradem