jenž těší se koněm, šavličkou, karabinou, pistolí, a na konec opět volá své milé: já se ti poroučím! jako v písni čtyry koně na dvoře (EN. 91.), týž nápěv pak se slovy Rodičové chtějí je písní hocha, jenž raději nežli páterem chce býti švališérem, EN 521. jediným textem svým naráží na válečné události historické právě tak, jako slova Kolíne, Kolíne při nápěvu EN. 626-, a konečně i druhý text tohoto nápěvu, Široký hluboký ty Vltavsky tůně výrazem, že nešťastnému milenci „odvedli panenku" (patrně za jiného vdanou), připomíná pendant k oněm četným nářkům pro odvedené k vojsku hochy. Choeme-li, všimněme si i toho, že píseň EN. 695-: Už je synku, už je veta, jejíž obsah (i s počátečním oslovením synka) je tak blízký písni EN. 12.: Ach, synku; synku, a v druhé sloce mluví o koni, co mě nosil k mej panence, také hudebně s ní těsně souvisí: je patrně z ní odvozená ; jiný text nápěvu EN. 695 (O u v e j, o u v e j, co j á d ě-lám) zase praví o milé: jinej přišel, vodved mně ji. Při tom při všem arci opět s důrazem musím poukázati k tomu, že podobné drobné, někdy docela zevnější shody a styky, narážky a podobnosti textové samy o sobě, kdyby byly ojedinělé a při písních hudebně sobě cizích se jevily, neměly by žádného vážného významu, že \šak tam, kde vyskytují se ve větším množství při nápěvech hudebně sobě tak blízkých, jako zde, stávají se zajisté silnými průkazy vzájemné souvislosti a závislosti příslušných písní, po případě i společného jejich původu. 1)

Jako při skupině Ach není tu i zde připojuji na konec rodokmen nápěvů, o nichž právě bylo pojednáno, na základě jejich hudební příbuznosti a nenáhlého rozvoje formy, naznačuji však

zároveň větší skupiny motivů textových podtržením citátů: ............

znamená že ti trávy, pastvu atd., ==== vojnu, orání, ——— hřbitov,

sirotka. Laskavý čtenář, jenž trpělivě se probral předchozími výklady mými, zajisté zpozoruje dle těchto označení, jak značnou měrou s posloupností nápěvů shoduje se i příbuznost motivů básnických. Písně o žnečce, pasačce atd. vládnou mezi nápěvy třířádkovými, drží rovnováhu jiným motivům v obou prvních (smíme li tak říci) pokoleních nápěvů čtyřřádkových a dvěma výběžky zasahují do pětiřádkových. Písně vojenské začínají v druhém pokolení nápěvů Čtyřřádkových, a odtud náležejí skupině nápěvů v sobě úplně uzavřené. Nápěvy zde neotištěné položil jsem do závorek; ostatně o nich (mimo jediný R. 299: Můj Venclíčku starodávný, který stojí nejblíže EN. 676) bylo alespoň mluveno.