hledání nalézti mohli, dali si na znamení na štít toho domu věnec z jeřabin. O tom dověděli se brzy přátelé apoštolovi z té vesnice a z okolí, a aby jeho nepřátely spletli a jeho zachránili, uvili honem věnce z jeřabin a vyvěsili je na všechny štíty této vesnice. Tím zachránili sv. Bartoloměje, a na památku této záchrany dávají prý se od této doby tyto věnce na štíty domů vesnických. — Ještě třetí vypravování koluje mezi lidem v Táborskú: Když totiž sv. Bartoloměj chodil jako apoštol Páně po světě, obraceje lid nevěřící na jeho víru, nosil s sebou a rozdáva! dívkám kytióky z jeřábu. Z vděčnosti ku svatému tomu věnčí nyní děvčata okázale štíty v předvečer jeho svátku.

Zdá se, že umělého původu jest další ještě pověst, proč o sv. Bartoloměji jsou domy v Jihočesku krášleny věnci jeřábovými: V dávných dobách seznámila prý se dívka venkovská s mladým mládencem mysliveckým. Scházívali se vždy za vsí, jelikož on do vesnice nikdy přijíti nechtěl. Dívka mu přisahala, že s ním půjde, kam bude chtíti. Za nějaký čas prozradilo se však, že ten mládenec není mysliveckým mládencem, nýbrž že je to sám „rarach" nebo čert, jenž podobu tu na se vzal. Když rarach pozoroval, že milenka jeho to ví, chtěl s ní ujíti. Dívka se bránila, avšak přísaha její, že s ním půjde, kam bude chtíti, jí v úmyslu tom překážela. Nezbylo jí nic, než odevzdati se osudu. Barach určil, že si pro ni přijde do vsi ten večer před sv. Bartolomějem. Dívka uslyševši rozhodnutí to, velice se zarmoutila a po celý čas od té chvíle hořce plakala. Družky její z vesnice, vidouce velikou tuto změnu na ní, ptaly se jí, co by jí asi bylo a nešťastná dívka pověděla jim dověrně všecko co a jak. „A jak pak, což kdyby tě ten večer před sv. Bartolomějem nedostal, měl by k tobě také později ještě moc?" tázala se některá děvčata. „Nikdy více," zněla odpoveóľ dívčiny. „A ví on, kde ty ostáváš, když zde ve vsi u nás ještě ani jednou nebyl?" znova potazovala se děvčata. „Neví, a proto mi poručil, abych na štít našeho statku zavěsila věnec z jeřabin, že podle toho ten náš statek pozná," vykládala nešťastná drážka. „Dobrá, dobrá," zajásaly dívky, „je vyhráno. Však my tomu zamilovanému raráškovi spleteme jeho ďábelský úmysl." A když bylo k večeru před sv. Bartolomějem, pospíchaly vše.ky dívky z dědiny, kde která, k jeřábům a trhaly a lámaly letorůstky s červenavými jeřabinami a natrhavše, vily z nich věnce a navlékaly z jahůdek na nité růžence. A když byly se vším hotovy, zavěsily je na štíty každičkého a každičkého statku. Za chvíli byly všecky statky v dědině samý věnec jeřábový. Rarach byl lstí dívčin popleten, svojí milenky nenašel. Zmizel v lese a vícekráte ho nikdo, ani bývalá jeho milenka, neviděl. Na památku této události ověnčila děvčata i druhého roku štíty svých statků, aby snad přece ještě po roce ten rarach nepřišel a později opět a opět a činí tak posud. A dle jejich příkladu činila tak i děvčata ze sousedních vesnic a po nich celý kraj a krásný ten způsob až po dnes se nám zachoval.