č. Lidu posuzována nepříznivě moje stať, podaná do díla „Národopisná Výstava ceskoslovanská". Musím vyznati, že mě zpráva ta velice překvapila a rozrušila z příčiny nejedná. Jednak nebyla bych věřila po zkušenostecb dosavadních, že chováte ke mně animositu jakoukoli, jinak byla jsem si vědoma, že při namáhavém sepisování staté o českých krojích svědomitě prostudovala jsem všecky prameny jen poněkud mi známé, zvláště v krajích těch, jež (jako Litomyšlsko, Poličsko, Eychmbursko) nezdala jsem z autopsie dlouholeté, že prohlédla jsem poctivě, lide jaké krojové oddělení v museích a výstavách a vůbec učinila vše, co by práci mou, ke které věru po dlouhé úvaze jsem se odhodlala, bylo s to učiniti platnou a důkladnou. Když přečetla jsem i jen zběžně žalobu se mne týkající, neopustil mne sice smutek, že před českou veřejností byla jsem snížera, ale ihned vysvětlilo se mi, že stalo ss to osobě zplna nevinné — zároveň pak poznala jsem všecky okolnosti, jež nezasloužené obvinění mi přivodily. Nebyla bych nikdy věřila, že budu kdy vyhlašována za pla-giatorku; poctivě jsem, pokud síly mé stačí, vždy pracovala a poctivě každou práci jinou uznávala, svědomité udávala, byla-li mi na pro-cpěch. Učinila jsem tak při Slavíně, učinila i tentokráte. I přikládám Vám, slovutný pane doktore, původní svůj rukopis v říjnu r. 1895 psaný,1) který jsem sama opsala, z opisu mého pak byla stať tištěna, když dříve redaktor p. Dr. Niederle byl vše, co se mu zdálo příliš obšírným, modrou tužkou vyčrtl. Modré tužce redakční padla za oběť většina pod čarou citovaných pramenů a jiných podrobných informací. Prohlédněte, prosím, original mé stati, zvláště místa červeně načrtnutá. Z č. Lidu byly citovány s doslovným titulem články: Kozákův, J. V. Svobody z Finberka, pí. B. Hoblové, vyobrazení k článku p. K 1 vanově, kromě tohoiVaše ap.Saitzova stať ve Světozoru 1895, článek p. Smol y, Eennera a Paroubka atd. Platně posloužila mi při hledání pramenů i první část p. Pátkovy ethno-

g rafič k é bibliografie. Nemám nejmenší příčiny a nevím skutečně, proč bych měla zatajovati jméno Českého Lidu; vítala

jsem jeho vydávání s radostí, měla k němu i k Vám jako redaktoru důvěru velikou, pokládala si vžity za čest, b)la-li některá moje prácička v něm oiištěua. Že právě v milém Českém Lidu budu postavena na pranýř jako nepoctivá plagiatorka, nikdy jsem si nepomyslila. Jak již řečeno, po dlouhé úvaze odhodlala jsem se stať onu napsati