Nejinak a neméně zajímavě utvařuje se střih slovenských mužských košil. Zob-razená košile jonáka dětvan-ského je, pokud starožitného celku se týče, snad nejtypičtější zjev všeho slovenského kroje. (Viz zobrazení Dět-vana č. 5. ač. 6., vyobrazení jeho košile podle originálu, chovaného v selské síni Musea král. Českého v Praze.) Košile ta pokrývá jen vrchní jeho tělo asi na 25 cm. od krku a složena je z jediného dílu z kusu v celé šířce utrženého plátna, do něhož pro krk jednoduše v polovině po niti je prostřižen rýhový otvor, rozšířený stejně po niti říznutým, kolmo na prostřižení to rozparkem náprsním. Nebyla tu tedy pro otvor nákrční vystřižena snad kruhová část z plochy užitého plátna. Také rukávy vykazují ve střihu pravoúhelnou formu, a jelikož forma jejich měla býti při šití k rameni zúžená, neodvážila se švadlena pravo-úhelný tvar šikmo sestřih-nouti, nýbrž založila jednoduše přebytečné trojúhelníkové části do nitra rukávů a ponechala je tu. Věc po mém soudě patří k nejzávažnějším dokladům charakteru povahy starožitnosti kroje slovenského. Podobně jednoduše sestavena je mužská čičmanská košile a podobně košile některých moravských Slováků (z Javorni--cka a Kyjovska), při nichž vyškytá se na rozdíl od zobrazené čičmanské též šev nad ramenem. Zde tedy nesestává již tělo košile z jednoho dílu; skládá se z přední a zadní půle. (Vyobr. č. 7.)

Čís. 6. Košile Dětvana z Musea království českého.