Čís. 7. Pohled a nahoře tvar těla košile čičmanské mužské z Musea král. Českého s prostřihem na krk a rozparkem náprsním.

Že volba a užívání pravoúhelných částí celých šířek pláten jest i všude jinde v starém oděvu slovenském pravidlem, netřeba déle již dokazovati. Dalo by se tu snadno mnoho dokladů vyjmenovati. Přestávám ještě na jediném, zvláště však význačném příkladu. Na jedné z mých cest po Slovensku vedl mne pan farář Kmeť z Pily nad Žarnovicemi na Malou Lehotu, kde mne starožitnost kroje v několika směrech tak překvapila, že jsem si pořídil vedle fotografií i barevné obrazy nejrázovitějších věcí. Přikládám ¦ tu kresbu jednoho z akvarelů: pohled na ženu Adamcovu z uvedené dědiny, jejíž odolok (leknice, sukně) šafránem ožlucený a vrapovaný byl složen ;-z 5 nebo 6 půlí domácího plátna. (Viz vyobr. č. 8.)

Z takových půlí domácího plátna, které, jak samo sebou se rozumí, bylo vždy úzké, skládá se ovšem -každý okolek či odolok slovenský, ale na všech anebo na největším jich počtu děje se sešití těchto půlí čili ; pruhů plátna stehem skrytým, moderním, kdežto ve zobrazeném případě zachovány jsou ještě ozdobné, patrně vyznačené švy, které na povrchu odolku tolikanásobně vedou od pasu k dolení obrubě, z kolika půlí se oděv ten skládá. Zjev tento pokládám za nejstarodávnější tradici, a dovoditi to blíž, bude jedním z mých příštích úkolů.