str. 257
so též nábytek nevěstin. Ještě dokud je svatba, na dvore n nevěsty, spustí některá žena:
My koníčky šimlovatý, Mají kšíry pěkný zlatý: My koníčky šimly . Mají pěkný kšíry.
Nevěsta kvítek.
Muziky štemujte, Budete hrát: My vám vezem kvítek Karafiát:
Na cestě zpívají ženy:
Kdyby tě šidili,
Nebo tě bili,
Dej pozor, dceruško,
Kudy jsme jeli:
Kudy tou vozovou,
Kudy tou pěšinkou,
Aby si trefila
Za svoji maminkou.
Erb. 102 (329]
|
1. Co pak jsem dočkala Na svou vlastní mámu. Že je mně nandala Do podušek slámu.
2. Do podušek slámu, Do truhly kamení,
Karafiát pěkně voní, Pepička Kíhovic Pěkně chodí.
Vyzván í.
Vorličtí páni, Pojeďte s námi; My máme Koníčky Okšírovaný.
|
Jakobych nebyla
Její potěšení. Erb. 129 (337.).
1. Až Andulku přivedou Do statku cizího, Budou jí tam vyčítat, Není tu nic tvího.
2. Jeden přijde, postrčí, Druhý přijde, kopne; Div se tobě srdéčko V těle nerozpukne.
Co pak si myslíte, Že vezeme plívy ? Vždyť my vám vezeme Strakaté peřiny.
|
V obyčeji bývalo také střílení z bambitek a pušek, zvláště když hosté přijížděli z kostela a když přijížděli k ženichovi. Také „zatahování cesty" se provádělo hlavně v obou těchto případech. Cesta zatažena provazem pentlemi ozdobeným. Zatahovatelé připíjeli hostům a družba se ženichem musili si volnou cestu vyplatiti. Také babám cesta „zatahována". Ty se vykoupily několika sklenicemi rosolky.
U ženicha.
Když k ženichovi přijedou, vyjdou jim rodiče naproti a řečník prosí za jich přijetí: „Vážený pane otče a paní máti; já vás žádám na místě nevěsty, abyste ji co vlastní přijali a jí neubližovali. Ona za to chce vás až do smrti co vlastní dítě poslouchati a vám sloužiti." Matka ji obejme a udělá jí znamení kříže. Někdy hodí matka nevěstě koště do cesty. Která nevěsta si ho ani nevšimne a jde dál, ta prý bude nevšímavá v hospodářství; ale která koště uchopivši je pryč odhodí, ta prý bude pracovitá.
|
