Hosté s vozů sestupují a vedeni jsou k stolům připraveným. Nábytek nevěstin se skládá, ale ženy, jež přivezly podušky, nechtějí jich vydat a s vozu slézti. Tu se jim nosí koláče, pivo, kořalka, co si poručily; přinese se židlička, ale ony chtějí řebříček a všelicos namítají, až se jim potom slíbí výplata, načež mezi ostatní hosty usednou a hodují. Opět zaznívá zpěv a hudba mu odpovídá.

Když se byli hosté již nasytili, přijde družba a žádá ženy o nevěstu, ale ty praví:

Po té družba: „Já vám za ni dám, co budete chtít." Ženy odpovědí: „Ona, aby se k tobě dostala, musí míti zlatý žebřík; jestli ten jí vystavíš, bude tvoje."

„Zlata v Čechách nemají, ale stříbrný bych vám vystavěl." Ženy konečně svolí, udělají křídou žebřík přes stůl, na šprsle vysází družba dvacetníky nebo tolary, nevěsta po nich kráčí a vletí mu do náručí, muziky zahrají sousedskou, on s ní potančí a vrátí ji opět ženám.

Ženy vezmou potom nevěstu a zavedou ji do zvláštuí světnice k čepeni; ale mužského tam žádného netrpí. Posadí si ji, věnec sundají jí s hlavy a čepec na hlavu vsadí, při tom pijí rosolku, zpívají a výskají:

Když byly nevěstě čepec vstavily, veselí se s ní dále; chytnou některého mužského, hodí naň ženské šaty, obličej a hlavu zastřou šátkem a přivedou k ženichovi, že jest to jeho žena. Ten však praví: „Já svou Aničku dobře znám, má nižší vzrůst." Ženy přivedou jinou. Opět ženich praví: „Tahle, co mi dáváte, dopadá na pravou nohu, ale moje Anička má nožky jako srnka." Někdy se stane, že ženich zakuklenou nevěstu nepozná a odbude, nebo jinou ženštinu do náručí uchopí. Tu odhrnou ženské zakuklení a všichni hosté vypuknou v smích. Omyl takový v žertu vykládají, že nebude Pepíček mít Aničku rád, že bude za jinými chodívat. Když se byli opět za stul usadili, přinese se