smlouva a přísaha děla u Slovanů. L u ž i č a n é podle zprávy Ditmarovy uzavírajíce smlouvy, podávali si .pravici a hrst trávy zároveň s ustřiženou kadeří na znamení, že chtějí úmluvám dostáti. Na Rusi bývalo za starodávna právním obyčejem při sporech o meze, že jeden z těch, kdož se přeli, vy rýpnuv na sporném poli kus země i stravou p o 1 o ž i 1 s i ji na hlavu, a tak kráčel tudy, kudy měla jíti právní mez; důkaz tento byl postačitelaý. Ve staroslovanském překlade Řehoře Bogoslova čteme podobně, že prý „vykrojivše drn kladli jej na hlavu, činíce přísahu." A ještě z novější doby máme zprávu z rjazan-ské gubernie, kdež prostý člověk jeden čině nároky na louku „v y-říznul dru, položil jej na hlavu a poznamenav se křížem, zaklínal se před svědky, jestli práva na pokos domáhá se křivě, aby sama máť rodná země přikryla jej na věky."

Obšírnou zprávu, jak svědek přísahal v hrobě zároveň s výkladem tohoto obřadu zachoval budoucí paměti Jakub Menšík z Men-š t e i n a ve své knize o mezním soudu. 3) Toto lícení vysvětluje a doplňuje kusý záznam z Weiuholdovy listiny slezské (viz pozn. 1.). Menšík píše doslovně na listu 58.—60.: „Stavení Svědkův, Potom pan purgkrabě vezmouce potaz, má oznámiti, aby strany daly svědky své poznamenaný, a když nejprve původ, potom obeslaný své svědky dají poznamenaný, pán purgkrabě má oznámiti," aby se jména svědkův čtli a po přečtení, chce-li kdo svědky naříkati, má o to tu hned z hodných příčin slyšáno býti; pakli žádný žádného svědka nenaříká, již potom žádného svědka naříkati moci nebudou, než svědomí jich postačiti má. A toho jest příklad v Registřích Mezních starých A. 3. mezi panem Vilémem z Pernštejna a Jiříkem Kořenským z Terešova, den sv. Žofije, léta tisícího pětistého dvanáctého.

Potom má pan purgkrabě oznámiti, aby svědci ven k hrobu vyšli a v hrobě na Božím Umučení (t. j. krucifixu), toliko v k o-'š i 1 í c h, bosi a bez pašův, s o d p j a t ý m i obojky, s nepřikrytými hlavami, kleče přísahali. A když se svědci svlekou, tu hned těm svědkům má se předložiti, že souce nazí, obnažení na svět zrodili, a tak že budou státi před trůnem Spravedlivého Soudce v deu posledního Soudu. Že pak obnažení nad hrobem stojí, to znamená každého smrt, a hrob tento že znamená hrob ten, do kterého po smrti vloženi budou a z kterého k tomu Soudu před trůn toho Spravedlivého Soudce jíti, se postaviti a ortel i na toto své vysvědčení slyšeti mají, aby sobě to bedlivě rozvážili a myslili, jakoby hned do hrobu onoho po smrti vloženi býti měli, a pravdu, neohlédajíce se ani na pány své, ani žád-