str. 265
kterým zdálo se těžko obilí žít, proklínaly obilí, a jedna z nich pronesla i kletbu, by sdrbnuto bylo zdola až nahoru. Hospodin rozhněvav se začal ničit klas po klasu. Zbýval již toliko poslední klas — vyschlý a slabý — tehdy psi začali prosit, by Bůh pro jich díl nechal nějakou část klasu. Milosrdný Bůh se nad nimi smiloval a nechal klas, jak nyní jest.
(Dokončení.)
Přísaha mezní v hrobu nebo pod drnem.
Podává Dr. Čeněk Zíbrt.
(S vyobrazením.)
Dr. K. Weinhold uveřejnil ve svém časopise lidovědnóm 1) stať o „přísaze pod drnem". Upozorňuje na tento starobylý právní obyčej, jak ve sporu o pozemky, ve sporech mezních přísahal svědek bos, v košili, s drnem nebo s hrudou vyrýpnuté země na hlavě. Podařilo se mu nalézti v slezské listině z r. 1590 doklad, že přísahající svědek stál v hrobě, maje drn na hlavě. Srovnává tento obyčej s norskými zvyklostmi právními.
K dokladům, jež Weinhold uvozuje, podáváme tuto další příspěvky. U nás všímal si této zvyklosti v záslužné studii uvojí o rostlinstvu v lidovém podání Primus Sobotka.2) Snesl obdobné příklady, jak se
1) Schwur unter dem Rasen, Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, Berlin, 1893. Jíl. č. 2., 224—225: „. . . etwas nahe Verwandtes hat J. Grimm aus einer ungarischen Urkunde von 1369 nachgewiesen (Deutsche Rechtsalterthümer 120), wonach bei Streitigkeiten um Landbesitz der Schwur mit blossen Füssen, gelöstem Gürtel und einer Erdscholle auf dem Kopf geleistet ward. Derselbe Brauch bei Grenzstreitigkeiten, als eine regni con-suetudo ab antiquo probata in einer Urkunde von 1370 bezeichnet, galt auch in Siebenbürgen (Korresp. d. Vereins für siebenbürg. Landeskunde VI. 49.). Ich kann nun aus einer seh lesischen Urkunde von 1590 ein Seitenstück hierzu beibringen . . . Am Rande steht daneben: „per testes vicinos de anno 1590 numero 9 examinatos in fi-nibus et sub dio im grabe mit einem Rasen auf dem Kopfe." Aus dieser Randbemerkung ergiebt sich also, dass die Zeugen bei der Vereidigung auf ihre Aussage in einer Grube standen und ein Rasenstück auf dem Kopfe hatten. Die Grube erinnert an den nordischen Rasengang, bei dem der ausgehobene und auf Stützen gelegte, an beiden Enden am gewachsenen Rasen haftende Grasstreifen, unter den die Schwörenden traten, notwendig eine grabartige Vertiefung voraussetzt. Die Rasenstücke scheinen Reste des älteren vollen Streifens."
2) Primus Sobotka, Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských, v Praze, 1879, str. 315. Citát z Ditmara: „Pacem abraso erine supremo et cum g r a m i n e da-tisque affirmant dextris." Srv. V. B r a n d 1, Právník, 1869, VIII. 162 (viz pozn. další na str. 268), doklad uvozovaný z Ant. Szirmay, Not. topogr. comitatus Semplinensis, str. 273.: „. . . praedicti discalceatis pedibus, reso-
|
