1 o jiném bohatci slyšel jsem, který však nebyl tak skoupý. Ten přišel jako chudý mladík ze Švábska do Chocně ke vdově, kterou, když dorostl, pojal za manželku, čímž nabyl nesmírného jmění a získal si jména „pan Hanse". Češi totiž své německé spolusousedy, aby tito nebyli pokládáni za rodilé Čechy, nejmenují českými, ale málo změněnými německými jmény. Lid venkovský bez rozpaků každého, kdo od něho mravy, šatem, stavem nebo jměním se liší, oslovuje titulem „pan". Tak i mne nazývali „pan Hensel", což se mně nemálo líbilo. V duchu jsem si předkládal: „Není-li pak lepší v Čechách sloužiti a býti nazýváno panem nebo panicem, než seděti nad knihami a trpěti od žáků nadávku abe-cedář?" Tak se mně zdálo, když se mně právě dobře vedlo. Ale když mne pán bičoval nebo kopal, tu se mně stýskalo býti jmenovánu „pánem". Avšak panským služebníkům, kteří pána ve dne v noci provázejí a jemu slouží, vede se celkem lépe než ostatní čeledi, sluší-li ostatně považovati za blahobyt, musíš-li pánu s bázní a třesením sloužiti a nemáš-li chvilky k vlastnímu zotavení, po němž obzvláště mladí lidé tak touží, musíš-li při každém slově pánovo kolena ohýbati, jeho prchlivost se vší trpělivostí snášeti, tvrdé a zlé rozkazy a i bití vytrpěti. To vše musil jsem prodělati i dříve i u svého nového pána, jemuž jsem po tři léta sloužil a s nímž dostal jsem se do Prahy, což mne svedlo k této odchylce u vypravování.

Kdo poznal zásadu provlékaného prolamování a kdo sáhl ku práci té, tomu pod rukou se vyvíjely a rostly motivy či vzory samy sebou, které ovšem od abecedy vzorů textilních nikdy vzdáleny nejsou. Takovým přirozeným, samozřejmým způsobem, vyplývajícím z charakteru techniky, přišlo se velice záhy a na místech vzdálených a začasté i docela odloučených beze všeho vlivu vzájemného k řadě jednoduchých vzorů, motivů, forem, z nichž tu několik v illustraci (vyobr. čís. 28—31) přinášíme. Nic nám na nich nepoví, zdali byly provedeny na Slovensku nebo kdesi daleko odtud na východě, mimo Evropu.

Některých takovýchto vzorů bylo užíváno jen při technice prolamovaného provlékání; jiné však zalíbily se tak svým původcům, že nejen potomní generace znova a znova k nim sahary, nýbrž že je i do vyšívání jiných druhů, jiných technik přenášely. Některé z těchto vzorů staly se takto základními, typickými, charakteristickými pro vyšívání slovácké nejzachovalejších dědin a poloh.