Těšil jsem se příkladem těch, kteří v 15 nebo 20 letech se nezpovídaii a nešli k přijímání. Jsouť mezi Čechy mnozí, kteří se pokládají za nejlepší měšťany, ač našich obyčejů se štítí a jimi se urážejí a námi jako špatnými křesťany opovrhují. Neděle světí dle přikázání Božího slavně, a kromě toho něco málo dní zasvěcených svatým. Zřídka jsem pozoroval, že by se byl kdo za mrtvé modlil. Dítkám viděl jsem podávati svátost oltářní. Svěcené vody anebo soli jsem nikdy neviděl. Ale všemožných p o v ě r, které jen kdy vymyšleny býti mohou, mezi nimi jest hojně. O náboženství jejich nemohu Ti nic psáti, neboť nevím nic bezpečného, kromě že část mše, totiž epištolu, evangelium, credo a jiné části slýchal jsem zpívati jejich jazykem, čím se liší od čistoty pravé víry křesťanské, krátce udává Hartmann Schedel ve své kronice, z níž něco málo podám. Drží-li se toho dosaváde, nebo bylo-li zachováváno tehdáž, když jsem se .tam zdržoval, nevím určitě, protože jsem z obavy před nimi nikdy zvědavě po tom se neptal a oni sami pečlivě se střežili, abych se o článcích jejich víry nedověděl. Praví se, že všecky články svého kacířství převzali z kommentáře evangelií jakéhos Angličana Jana Vikleffa, k čemuž jiní, jako Jan Hus a Jeroným a Jan Eokycana později ledacos přičinili. Ale také jakýsi Petr z Drážďan a premonstrátský mnich Jan některé nové bludy přidali, k nimž svedli lehkověrný lid. Z nich Jan Hus a Jeroným při koncilu Kostnickém upáleni, ale setrvali tak tvrdošíjně při svém mínění, že očitý svědek Poggius píše, že nelze si představiti, že by který filosof tak radostně byl šel smrti vstříc. Jeroným byl muž podivuhodné výmluvnosti, proto prý Čechové jeho s Husem každoročně oslavují jako světce.

Co do statků pozemských mají Cechové mnoho štěstí a zdaru. Čeho se mohou nadíti v nebi, je pochybno. Dejž Bůh všemohoucí, aby od svých bludů vrátili se k lepšímu poznání. O čem jsem se svrchu zmínil, týká se ovšem více lidu venkovského než obyvatelů městský c h. Tiť asi v ledačems od venkovanů se liší, ať již větším bohatstvím nebo volnějším a delším šatem, jehož užívají, nebo tím, že věnují více péče vlasům, jež lněnými nebo mnohobarvými hedbávnými stužkami na temeni svazují anebo v kučerách spuštěné nosí. Také nosívají vlasy do úzkých dlouhých vrkočů spletené pod taláry husitskými liščí kožešinou podšitými. Muže kacířské poznáš také po vysokých čepicích z liščí kožešiny a ženy po kožiších až k zemi sahajících, v nichž kráčejí do kostela. Ostatně i u nich jsou vedle dobrých zlí, jako chudí vedle bohatců, a také u nich bohatší platí za skoupější a lakomější. Znal jsem tam mlynáře, který z chudého příchozího stal se bohatcem tak velikým, že vedle svého obchodu mlynářského denně vypravoval na své pozemky patnácte čtyř-spřežných pluhů, z nichž u každého bylo po dvou čeledínech, kromě toho měl hotových peněz a obilí tak mnoho, že v ničem nezadal bohatstvím zámožnému pánu, a přece chodil v obnošeném a spravovaném kabátci. a sám vozíval mouku do měst a vesnic. Avšak když přišel král se svou družinou do sousedního města Rakovníka, musil po celý čas jeho pobytu celý dvůr chlebem opatřovati.