Znal jsem hraběte, o němž se sice vypravovalo, že jest vyznavačem čisté křesťanské víry, který však z lásky ke vznešené panně, jež byla milována také od jiného, rovněž vznešeného, ale hraběti urozenstvím a mocí nerovného Čecha, tak se dal svésti nenávistí a žárlivostí, že za-pomenuv na svou čest a důstojnost, soka svého k souboji vyzval. Když v zápase padli koně obou soupeřů, bojovali pěšky dále, dorážejíce na sebe meči, hrabě podlehl soupeři, který byl maličké postavy, a když nechtěl se mu vzdáti, zabil ho.

Avšak nesmíš se snad domnívati, že takové pošetilosti tam patří k dvorním vznešeným způsobům; spíše musím se jako věrný služebník ujmouti šlechticů a je chváliti, než na ně žalovati a je haněti, vždyť jsem po pět let jedl jejich chléb. Bláznovství to více jest měšťanům a sedlákům. Křik a výskot a zpívání písní pod okny milenek slyšeti ve městech, právě tak jako u tjrzí a-po venkově a obzvláště v noci a v zimě. Křik je tak hrůzný pro poslech, že kdyby kdo v našich krajinách hlasu svého tak zneužíval, všecek zděšený lid by se ozbrojen zběhl. Tam však není to ani dost málo nápadné, protože je to všeobecný obyčej mladých lidí. —

Sedláci jsou, jak se o tom stala zmínka, velcí jedlíci, a když do města přijdou, jedí plnou hubou. Přál bych, abys některého viděl jísti (je to k smíchu), i cestou cpou chléb mezi zuby a při tom mluví, až drobty od úst jim stříkají. Ale při pití, abych pravdě dal svědectví, jsou daleko slušnější a mírnější, než nacházíme v místech na pobřeží mořském, kdež i tři nebo čtyry ženy (což platí zejména o Hollandsku) vypijí za den nebo i za půl dne soudek piva, v němž je rozpuštěno máslo. Takovou měrou chtěl bych zajisté deset cechů napájeti po celý týden.

Připíjeni, které našich krajanů jest obyčejem, u Čechů se ne-vyskytá. Každý pije, mnoho-li se mu líbí, jeden druhého nenutí. Mají druh velmi silného piva, které se nazývá starým pivem a je tak husté, že ním bezmála lze klížiti. Za mého času opravován sklep, který před 30 lety se bjřl sesul. Tu nalezeno na dvou místech pivo bez sudu ve vlastním velmi silném obalu, a když tento jako dřevo navrtán, čepováno z něho tak výtečné pivo, že nikdo nemohl říci, že by byl kdy něco tak znamenitého pil.

Více o takových věcech než o božských a duchovních nastřádal jsem si v Čechách pozorování, neboť trávil jsem tam život mezi vesničany a obyvateli tvrzí, v lesích a na venkově, kde nekonány bohoslužby. Ale jednou v roce, na zelený čtvrtek, vídal jsem v "tvrzi kněze, který k vůli tomu zvláště byl povolán, čísti mši ve světnici při stole a konsekrovati a těm, kteří si toho přáli a zpovědí se byli připravili, podávati večeři Páně pod obojím způsobem. Smával jsem se tomu v duchu, a protože jsem to pokládal za kacířské a nikdo mne k tomu nenutil, neúčastnil jsem se podávání, neboť jsem se velice obával, že by naši kněží, až bych se odtud dostal, odepřeli mně rozhřešení. To byla příčina, pro kterou jsem po pět let svého pobytu mezi nimi zůstal bez zpovědi a přijímání, se kterou jsem se netajil, když mne k večeři Páně zvali.