hladce přičesaný sahal až po lýtka nebo kotníky. Také mnoho vynakládají na košile a p á s y, rukávce a n á p r s e n k y, k nimž užívají látky hedvábné,[protkané zlatem. Mladí lidé mnoho si na té ozdobě zakládají, druh druha prohlíží a mají se pak za něco lepšího.

V čas čtyřicetidenního postu a o všech pátcích v roce zdržují se pokrmů mléčných. Proto povstalo u nás přísloví: „Čech snáze odhodlá sejnkrásti koně ze stáje, než snísti v pátek vejce." Při práci, obzvláště chudší, spokojí se jednoduchým nápojem, ač je v zemi piva více druhů, které se však vaří jen ve městech. V okolí větších měst pěstuje se také víno, jež se dosti draze prodává; lepší víno u velikém množství přiváží se z Uher a sousedních zemí. Všech potřeb životních je v zemi nadbytek, vyjímajíc sůl, již si obyvatelstvo opatřuje výměnou za své plodiny.

Židé, kteří většinou bydlí ve městech, jsou právě tak jako u nás v opovržení a předmětem posměchu. Mezi Cechy nacházíme všecky druhy sekt a všecko kacířstvo, zejména v městě, jež nazývají „Hora Tábor", jak o tom svědčí také Sylvius. Bohatší bývají jako praví epi-kurejci tak tlustí, že jsou nuceni vyčnívající břicha nositi na páskách upevněných na krku. Mužové jsou silné postavy, hranáči a pevných svalů. Ženy jsou tělnaté; zdobí se šatem, který sahá až po bradu. Rukávy mají široké, ale sahající jen k lokti, kdežto v předu skládané a i u mužů látkou hedbávnou vykládané rukávy košil jdou až ke dlani.

Protože země česká jest velmi úrodná, zdá se lid také býti náchylným k rozmařilosti a hýřivosti. To viděti obzvláště u lidí venkovských a sedláků, když přijdou do města a okusí lepšího piva, které nazývají starým pivem, a bílého chleba. Přijdou-li na trh, jakmile odbyli své záležitosti, utíkají se do hospod. Tu sedí sedláci držíce v obou rukou klíny bílého chleba, a když se nasytí a spláknou pokrm několika konvicemi piva, oživnou a nejprve pro sebe tiše bzučí, ale pak se rozveselí a zpívají.

Podobně si vedou i lidé vyšších stavů, šlechtici a rytíři. Tak stalo se jednou, že můj pán, když čas smluvený přešel, chtěl opustiti službu hraběte a žádal od něho náhradu za schromlé koně. Hrabě, to odepřel a mrzutě řekl: „Co mně po tom, že jsi své koně bláznivým harcovanim a skákáním před ženami a pannami zmařil? Nečinils toho na můj rozkaz ani k mému prospěchu, ale spíše o své újmě z hloupé rozpustilosti, abys se ženám zalíbil." A bylo tomu vskutku tak. Neboť když jsme s hrabětem vyjížděli a náhodou jeli okolo tvrze, zámku, nebo jiného domu, o němž jsme se domnívali, že hostí panny nebo ženy, tu dali jsme se všichni do šíleného letu a prováděli nebezpečné skoky přes ploty a příkopy, zvedajíce za hlasitého křiku ruce i nohy nad hlavu a volajíce: „Ju, ju, heja, hoja, hossa, hossa! Ó, milá, pěkná, krásná panna atd." Takt zvykem u dvořanů tamních pokřikovati na ty, které milují. Ale i panny samy smějí se. pošetilosti jejich a dráždí je tím více; někdy, když jsou přítomny jen dvě nebo tři, aby se jich zdálo více, které to rády slyší a z oken vyhlížejí, vyvěšují bílé polštáře z oken.