od čeledi i od pána. Avšak byl darován zase pánu, který seděl na tvrzi nedaleko Rakovníka. Pán ten se dvěma nebo třemi koni sloužil brzo králi, brzo jiným pánům, a Butzbach byl vždy při něm. Jednou roznemohl se bolestí v krku. Yeden k staré babě, která palec od ruky vložila mu do ucha, mumlala slova, jimž nerozuměl, a dala mu radu, aby do poháru vložil tři listy dubové neporušené, kus hřebene a tři konečky lnu, přilil vody a nechal ustáti den a noc a pak aby pil s důvěrou, že bude uzdraven. Kdyby nemoc se opakovala, aby vlastní palec v krku třikráte otočil a pronesl slova, jimž ho naučila. Butzbach poslechl a byl uzdraven. Jindy zase, když dostal zimnici, sama paní za svítání dovedla ho na pole, vstoupila s ním na křemen, pronesla zaříkání proti zimnici, uřízla kus kůry stromové a uvázala mu ji na holé tělo. Po tři dni a noci kůru nosil, pak ji odhodil a byl uzdraven. Pak měl pokoj od zimnice tak dlouho., až v Deventeru z pověry své se vyzpovídal a jí se odřekl. Po té ho trápila zimnice na novo.

S pánem svým zažil Butzbach mnohá dobrodružství, o nichž vypravuje, a konečně dostal se s ním do Prahy, již popisuje, ukázkou podává český otčenáš, zdrávas a věřím v Boha, v 10. —17. kapitole jedná o obyčejích národa českého, což dole v překladu (vyjímaje ty kusy, které doslova pojaty jsou z kroniky české Eneáše Sylvia), podáváme. Konečně vypravuje o tom, co zažil na hradě Chlumu, na němž pán jeho sloužil a o svém návratu do vlasti.

Vyučiv se krejčím, stal se Butzbach konvršem v Johannisbergu, později studoval v Deventeru s mnohými obtížemi a dokonav studia dal se získati pro klášter benediktinský v Laachu. — — —

Lid v Čechách prý je hrubého zrna a má zálibu v hojném a silně kořeněném jídle. Odtud má původ přísloví, že vepř v Čechách za rok spotřebuje více šafránu, než člověk v Německu za celý život. Obyčejní lidé při obědě a večeři mívají zřídka méně než po čtyřech pokrmech, v létě kromě toho k snídaní slejšky s míchanými vejci a sýr, nad to jídá se dopoledne, k svačině i k večeři sýr a chléb s mlékem.

cechové mají šaty z jednoduchého, hrubého sukna, nenosí obyčejně, střevíců a bot, ale ovinují nohu a holeň kozí zvířecí, kterou pod kolenem povříslem upevňují. Boty bývají nošeny zřídka. V zimě mají kožichy místo kabátů a široké po pás sahající pláště s kuklemi, neboť země česká jest velmi studená.

Světnice mají stesané z trámů borových a v nich veliká zděná kamna tak široká jako peč pekařská, v nichž i pokrmy své vaří. Kdy/ ráno v kamnech se zatopí, k vůli kouři, který naplňuje celý dům, všichni vycházejí ven, a teprv, když po shoření dříví kouř okny a dveřmi byl vyšel, mohou se za dne v místnosti té zdržovati. K osvětlování užívají obyvatelé té země jistého druhu často se tu vyskytující borovice, jejíž dříví nařežou v louče a u večer louč zapálivše dávají na svícen visící uprostřed světnice.

Velikou péči věnují úpravě vlas ů. Často vídal jsem muže, jimž uměle upravené vlasy kudrnaté sahaly až po pásy, a ženy, jimž vlas