latinský a opatřím jej poznámkami. Za tou příčinou obrátil jsem se k slavné České akademii se žádostí, aby mně zaslání rukopisu do Prahy opatřila. Slavné presidium akademie ochotně mé žádosti vyhovělo, začež vzdávám povinné díky, ale správa universitní bibliotheky v Bonnu zaslání rukopisu do Prahy odepřela.

Nemoha na ten čas nic jiného učiniti, podávám z německého, jak se mně dle některých známek zdá, ne dosti spolehlivého překladu Becke-rova, laskavým čtenářům stručný výtah ze spisu Butzbachova, pokud jedná o svém pobytu v Čechách.

Potulovav se po dva měsíce v Bavořích dostal se Butzbach s beánem, který s ním od samého počátku zle nakládal, do Chebu. Když na tamní škole nebyli přijati, žebrotou cestou se živíce, přišli žáci do Kadaně, kde zůstali přes zimu. Tam vykázána jim komora v burse a brzo k nim přibyli dva beáni z Yídně, z nichž každý měl s sebou malého žáčka. Butz-bacli zde měl tu nehodu, že spadl v noci s pece, na níž spal, rozbil si hlavu a byl potrestán za to, že porouchal kamna. V postě opustili žáci školu kadaňskou a šli do Chomutova, ale nezdrželi se tam dlouho, protože tu vypukl mor. Odebrali se do Mašťova, kde našli beána z Bavor se žáčkem. O krutosti hraběte, který byl pánem Mašťova, kde mluvilo se jen česky a většina obyvatelů byla podobojí, šíří se Butzbach ve třech kapitolách. Nedaleko Mašťova byl vrch, o němž se vypravovalo, že chová poklad. Butzbachův beau umínil si, že nevinný Butzbach by mohl proň poklad ten získati, ale žáček opřel se, dostal mnoho bití a upadl v nenávist svého trýznitele. Také o jiném dobrodružství svém vypravuje Butzbach. Ptal se spolužáka, jak by měl oslovovati po česku paní a panny, k nimž chodil žebrat. Spolužák poradil a Butzbach řídil se dle rady jeho. Ale když oslovil pannu dle návodu, špatně pochodil. Panna chopila se přeslice a zle naň dorážela, že utíkaje zašlápl několik housat. Teprv později se dověděl, že na místo prosby užil několik nejnestoudnějších výrazů a omluvil se u panny, která byla sestrou jeho rádce. V Mašťově byl jediný kněz, který jen zřídka kromě neděle mši četl a kázal a jen jednou v roce svátostmi přisluhoval. Bydlil u kostela a žil v chudobě, maje jen nejpotřebnější šat a chudou stravu a k posluze obstárlou vdovu. Protože také v Mašťově propukal mor, odebrali se-žáci přes Loket a Karlovy Vary do Chebu, kde hodlali zůstati přes zimu. Tu přálo jim štěstí: oba přijati do domů bohatých měšťanů, majíce za povinnost synkům jejich býti nápomocni v učení. Butzbach byl opatřen lépe než jeho beán. Tím vzbudil u něho závist. Dostal mnoho bití a konečně opustiv dobré bydlo utekl do Karlových Varů, kde posluhoval lázeňským hostům až do jara

Přišel český šlechtic, který měl v čichalově (Sigulov) u Žlutic tvrz a svedl Butzbacha, že dal se do jeho služby. Tu v krátkém čase zdokonalil se v jazyku českém a naučil se jezditi na koni. Ale za nedlouho pán jeho daroval ho pánu Žlutickému, zlému kacíři. Zlutický pán měl bohatou, ale starou manželku. Butzbach uprchl k předešlému svému pánu, od něhož byl laskavě přijat. Za krátko darován jinému pánu, jemuž zase uprchl pro zlé nakládání, a tak zůstal v Čichalově dvě léta a zkusil dost