Drn, t. j. tráva s klinou vytržená nebo vyrytá, znamená skutečně zemi, a kladení tohoto kusu země nad hlavu vyjadřuje, že přísahající v případě tom, že by křivě přísahal, vzývá na sebe pomstu matky země, a obrácení tváře k východu čili k slunci znamená zde, že křivopřísežník nebyl by hoden již Božího světla, nýbrž aby země ho v tmavém svém lůně ukryla. Toto symbolické představení změ-nilo se během času ve skutečné vykopávání hrobu a co v symbolu drn nad hlavou položený jen v obrazu naznačoval, to se později více reálně čili hmotně vyjadřovalo tím, že svědek v hrobě, tedy takořka pod zemí (pod drnem), přísahal. 6) Místo drnu kladena také někdy nad hlavami přísahajících hruda, tedy také část země (viz doklad v.pozn-. 2. na str. 265.).

Jan Butzbach (*1478 — +1526), syn Konráda Butzbacha, tkadlce v městečku Miltenberku na Mohanu, opustiv u věku 12 let pro surové týrání od svého učitele školu domácí, svěřen dohledu toulavého žáka, s nímž po dvouměsíčních potulkách po městech bavorských dostal se roku 1490 do Čech, kdež pobyl celkem sedm let. Vstoupiv ke konci r. 1501 do benediktinského kláštera v Laachu, zemřel tam jako převor r. 1526. Mezi četnými spisy jeho obzvláštní zajímavostí vyniká latinský spis, nadepsaný „Hodoporioon" v rukopise universitní bibliotheky v Bonnu Cod. S. 220 fol. 2—49, jehož německý překlad r. 1869 vydal v Řezně D a m i a n Jan Becker pod titulem : „C h r o-nica eines fahrenden Schülers oder Wanderbüchlein des Johannes Butzbach." Ve spise tom, jejž Butzbach sepsal k žádosti nevlastního bratra svého Filipa Druncka, žáka v Mün-steru ve Vestfálsku, a jejž dokončiv opatřil datem 1. dubna 1500, líčí osudy svého mládí až do vstoupení do kláštera ve třech knihách, z nichž první a třetí mají po 25 kapitolách, druhá má kapitol 24. Polovice knihy první počínajíc 15. kapitolou a celá kniha druhá věnována pobytu Butz-bachovu v Čechách.

Poznav z překladu německého zajímavost a důležitost spisu Butz-bachova pro naše dějiny kulturní, umínil jsem si, že vydám původní text