samostatnou výzdobou neb aspoň průvodním, dělícím anebo pojícím jejím číenem, ačkoli jiné techniky by vedly pohodlněji k cíli.

Jseni-li ve příčině přenášení tvarů z bronzů, hliněných nádob a nářadí i nádobí dřevěného čirým nevěrcem, přece se mi jedna velice charakteristická forma, která ozdoby na jiných materiálech vzniklé co nejvíce připomíná, nedá mezi formy vzniklé z techniky vyšívání nijak zařaditi. Vyzírá nápadně starobyle a byla a jest dosud v nejzapadlejších polohách a dědinách ve velké oblibě. Míním tu vyskytování se točinek, spirál, které se sice velice snadno malbou nebo rytím provésti dají, při šití však mnoho nesnází způsobují. Za ukázku podobných zjevů hodí se mi nejlépe stará šatka odněkud z Hontu, kterou jsem v roce 1887 z výstavky v Turč. Sv.-Martině pro národopisné oddělení Musea království Českého si vyžádal, kdež ve sbírkách je vyložena (vyobr. č. 34).

Točinky takové vyskytují se při rozmanitých vyšívacích technikách: při vyšívání plochém, při vyšívání cůpkovém, na stehy a řetízkovém, na pracích z Hontu, z Nitranské, z Trenčanské, z Prešpurské stolice, z Detvy i z moravského Slovenska. Jest však vhodno podotknouti, že většina technik těch je pozdějšího původu. Sem patří také tvary podcby kruhů a velkého písmene S z krajin}r Hrozenkovské.

Přihlédněme znova k formám a ke způsobu šití slovenského šatu, z něhož vyvážil jsem již některé důsledky pro vývoj jeho i pro vývoj vyšívání. Co nejjednodušší tvary dílů, ze kterých skládá se starodávnější ten oděv, jak dříve bylo již naznačeno, nehodily se právě nejvhodněji ku provedení oděvu příhodného a k formám těla přilehlého. Citelnému tomu nedostatku odpomáhalo se nejlépe skládáním a nabíráním jednotlivých pravoúhelných dílů oděvu v záhyby a vrapy na těch místech, kde to forma vyžadovala; což se stalo před sešitím v celek. Na místě složitějšího, případnějšího střihu, jež by látku bylo šikmými směry rozdělilo, volilo se tedy raději vrapování.

Prohlížíme-li slovenské rukávce, košile, okolky, sukně, zástěry, šorce atd., poznáme, že při velké většině sáhlo se k tomuto upravova-címu prostředku, a to jiným způsobem, než jaký při moderním šití je obvyklý. Vrapování a zdrhování toto je pravidelně velmi pečlivě provedeno pomocí vytáhnutých nití a spevněno rozmanitým sešíváním a pře-šíváním. Vrapky či řasky zdrhnutím povstalé tvoří pravidelnou rýhovanou plochu, která, když se pozorně v jistém harmonickém postupu barevnými nitmi přešívá, dá většinou jednoduché, ale rázovité vzory (viz vyobr. č. 32.).

Konstruktivní tato nutnost při šití oděvu dala takto jednak podnět k rozmanitým charakteristickým příkrasám slovenského oděvu, jednak k za jímavému a cennému druhu vyšívání, které počítal bych opět k nejstarším"

Vznikl tak z části ozdobný motiv ve zdrhnutí na náramcích rukávců' ve zdrhnutí zápěstí jejich a ve zdrhnutí pod krkem u límce (vyobr. č. 33.). Dán byl tak podnět k ozdobám při límci okolků čili kasanic (z Čičman, z většiny Trenčanské župy a z většiny moravského Slovenska atd. atd.) a zástěr opět z nejrozmanitějších krajin,