umělec prováděl 8 příkladnou svědomitostí — bude to jednou vzácný materiál též pro studium národopisné.')

Ale nejeu fysiognomie a kroje Kvido Mánes takto studoval. Na-črtal si mnohonásobné pohledy ua vnitřk\r seucí, detaily rozvěšení obrázků pod stropem, ověšení loží, lavice u stěn a pecí, lnu na bidlech rozvěšeného a p. v. Vedle toho též muoho podrobností pro stavitelství lidové charakteristických. (Viz Č. Lid. V. 393—394.)

Mezi těmito drobnějšími, tužkou načrtnutými, někdy jen lehce akvarelovanými listy2) nalézají se též studie k menším motivkům z téhož kraje, ke krajkářce a pradleně — polštářek paličkami ověšený a nadité kužely v originální charakteristické úpravě, s vřetánkem přeslenem opatřeným, zatknutým do obásla zdobně omotaného.

Jednotlivé hlavičky na obraze Křesťanského cvičení jsou rytcem v tazích zjevuě zhruběny a také celková tónina světelně jemně odstupňované malby je valně pokažena. Nicméně i tak, jak je, představuje rytina obrázek vysoce zajímavý a sám sujet, který minulosti náleží, je dnes již kouskem historie.

Kvido Mánes lišil se individualitou uměleckou podstatně od svého staršího bratra Říkal prý o studiích Josefových, že jich pro svoje obrazy potřebovati nemůže, protože jsou příliš slohově cítěny. V těch slovech je rozdíl obou vytčen. Kvido náležel většinou svých prací, k oné skupině genristů selských, která v Německu a ve Francii zvláště v letech padesátých a šedesátých oblibě se těšila. . Oni všichni kladli váhu na správnost detailu v kroji a ústředí, do něhož své postavy stavěli. Proto i ti z nich, jichž obrázky nemají s malířského stanoviska valné ceny, a kteří se svými pohnutlivými „vesnickými povídkami" docela z mody vyšli, jako záznamci četných podrobností selského bytu z posledních let jeho rázovité originality, se stanoviska národopisného badání mají svůj význam.

Kvido Mánes učinil, jak se zdá, předmětem svého studia výhradně lid západních Čech — ze studií Josefových, známe jedinou, ženu od Dobřan v červené sukni a povědomé pruhované zástěře, dopodrobna provedenou v pohledu od předu i zadu. Nicméně měl bystrý smysl pozorovací pro charakter kroje vůbec a zachytil ve svých studiích i detaily jinde vypozorované. K takovým pozorováním ostatně i v samé Praze kdysi jednou do roka — o pouti svatojanské — bývala vděčná příležitost. O pestrém obraze, který Karlův most, Malá strana a zvláště Hradčany poskytovaly v dnech svatojanských v letech, kdy každé z nesčíslných procesí krojem účastníků zdaleka hlásilo, odkud přichází, nedovedeme si dnes již učiniti představu. Již i obraz, který Kvido Mánes zachytil, pochází z doby, kdy zvláštní kroj prozrazoval poutníčka z krajů od Prahy vzdálenějších.