Snímek z reprodukce, který tomuto číslu č. Lidu je přiložen, přes to vykazuje mnohý cenný detail. Ostatně i celek s improvisovanou jídelnou, s ruchem kolem krámků, s přicházejícím procesím, s postavami unavených poutníků, kteří tehda několikadenní cestou pěšky do Prahy přicházeli, má svoji zajímavost. K jednotlivým postavám použil umělec různých svých studií a tentokráte výjimečně též některých studií bratrových. Poznáváme některé z nich zcela určitě, tak hlavičku Jihlavanky v čepci se širokou odklopenou krajkou, štíhlou Hanačku, u které, jak čtenáři č. Lidu poznají srovnáním (viz ročník V. 125), i posici podržel, hocha z východních Čech ve vyšívané kazajce, tak onu krasavici, kterou krajan vojáček si vede, jíž režné krajkové okruží a květovaný šátek výborně sluší, a která tahy tváře, byť i ne všemi detaily kroje, Verunku Čudovou z Bílovic připomíná. Z vlastních studií nám známých použil stařenky od Domažlic s podvázanou plenou a holčiny, jeden z modelů v Křesťanském cvičení připomínající. Statná selka obrázky kupující, dle jasné krátké sukně a kožíškem lemovaného špensru, jak se zdá, odněkud z Plzeňska připutovala, úprava hlavy s vínkem však jeví variant dnes již neznámý — jako tolikeré zajímavé úpravy hlavy, kteréž dle vypravování pamětnic tak nesnadno přesně se dají obnovit. Poznáme vedle jiných, povšechnějších typů na obraze pouti dvě Jihlavačky v sackých šátkách i starého Hanáka v duběném kožichu, který Kvido patrně též dle studie Josefovy nakreslil (viz Č. Lid V. 149).

Sledujíce „národopisné" studie našich starších malířů budeme ještě kolikráte míti příležitost se vrátiti k pracím bratří Mánesů, hlavně arci Josefovým, který země českoslovanské proputoval se svojí mapou od západu po nejzazší východ a také slezskému lidu slovanskému, který dosud tak málo známe, pozornost věnoval. Poznáváme také čím dále tím více, že vedle Mánesů též jiní si všímali našeho lidu selského a jeho bytu, že zejména krajináři, jako Havránek a Kroupa, na svých toulkách za půvaby přírodními zaznamenali do svých náčrtníků mnoho malebných stavení vesnických, a že v jejich pracích tak zachováno vyobrazení leckteré cholupy, zvláštní lomenice, zdobné pavlače, které bychom dnes již marně hledali v dědinách, kudy oni před třiceti, čtyřiceti lety putovali.

Vévodství Slezské, jehož hustotou obyvatelstva tato práce se obírá, 1) skládá se ze dvou, Moravou od sebe odloučených částí, z nichž