352 H. Máchal:

Švýcarsku. Klasy obilní rostly prý dříve od země, tak že nebylo stébla. Ale za trest nevděku zmenšil Bůh klasy na míru, jakou mají nyní. Kromě toho se ve Švýcarsku (Säntis) vypravuje, že původně tam rostla bujná tráva poskytující hojné potravy kravám, které dávaly mnoho mléka. Ale blahobyt tento způsobil, že obyvatelé tamní stali se pyšnými, nevážili si daru Božího, sami plýtvali a chudým nepřáli. Bůh slyše nářky chudých přestrojil se za žebráka a prosil jich za almužnu. Necitelní lidé dali mu do hrnečku kravské lejno a navrch trochu másla. Bůh se rozhněval, seslal krutou bouři a od té doby začal tam padat sníh. — Totéž vypravuje se i jinde ve Švýcarsku, dokládá se jen, že na jednom místě starší manželé Boha pohostili, proto prý to místo, kde jejich chaloupka stála, jest beze sněhu.27)

V Rakouském Slezsku zachovala se následující tradice. Když Kristus Pán ještě po světě chodil, přišel kdysi s apoštolem Petrem ďo jednoho statku. Tam viděl, jak selka chlebem a moukou plýtvala. Když ji proto napomenul, odvětila, že roste obilí dost na poli. Touto řečí jsa Kristus rozhněván, opustil se sv. Petrem dům a kráčel k blízkému poli. Tam Kristus vzal stéblo, které, jak lid věří, tehdy úplně zrním porostlé bylo, dole u kořene a jal se zrní odrhovati. Sv. Petr, dojat jsa soucitem k lidem, uchopil také stéblo, aby zastavil hněv Páně. Ale Kristus posunoval ruku Petrovu stále výše, až konečně sv. Petr toliko vrchní konec klasu objímal. Tehdy soucitný učenník padl před Pánem na kolena a prosil ho úpěnlivě, by aspoň tuto maličkost pro lidi ponechal, aby nemusili hladem umříti. Kristus Pán dal se konečně uprositi, a od té doby má klas toliko délku mužské pěsti. Kolénka na stéble, která asi na pěsť od sebe jsou vzdálena, podávají rolníkům dosud zřejmé svědectví, jak Kristus Pán ruku Petrovu stále výše a výše pošinoval.28)

Jdeme-li dále po stopě tradic podobného druhu, dostaneme se z Evropy do Asie. V Malé Asii známo je totéž podání. Za starodávna bylo prý na obilí mnoho klasův a chleba byla hojnost. Ale neblahá jedna žena utřela svítkem své dítě, a Bůh rozhněvav se ponechal lidem jen jeden klas. Od té doby rozmohla se neúroda a hlad.29)

Kirgizský variant rozšířen je jinými živly. Stručný obsah jeho zní. Z počátku živili se lidé i koně travou, ale koně snědli jí tolik, že lidem téměř nic nezbývalo. Tehdy Bůh na prosbu lidí začal jim s nebe posílat krupky, jež míchali s vodou a jedli, neboť ohně ještě neznali_ Následuje vypravování o chlapci, který znečistiv se skryl odpadky do míšku s krupkami. Bůh se rozhněval, a místo krupek začal padat sníh. Když lidé všecky krupky, které jim ještě zůstaly, snědli, rozmohl se hlad;