lidé pojídali nejdříve koně, a když aui těch nebylo, samy sebe. Zůstal na světě jen. ohromný velikán jednooký, ale i tomu došla potrava. Devět let proseděl bez jídla a zhubeněl jako tyčka. Potom odešel na místo, kde dříve lidé žili, a spatřil celý kraj posetý obilím a vedle jeden stan. Vešel do stanu a našel tam mladou dívku se psem. Vypravovala mu, že byla ještě malým děvčátkem, když lidé začali pojídati druh druha. Nepozorovaně utekla se psem do jeskyně v horách a živila se každý den zrnkem obilním, které jí nosil pes. Psu pak dával Bůh každý den po dvou zrnkách; jedno snědl sám, druhé dával dívce. Poznavši pak, že už není nikde člověka, vrátila se sem; pes nepřestával jí nositi zrnka. Ona v některé dni zrnka nejedla, nýbrž vsadila do země. Vyrostlo z nich obilí. Jednooký se s ní oženil, a tak se pokolení lidské opět rozmnožilo.3")

Torgutský variant z činy zní takto. Z počátku živili se první lidé i koně travou, ale když lidé hubili ji v takovém množství, že koním ničeho nezbývalo, tehdy Bůh zůstaviv trávu za pokrm koním, lidem posílal s nebe mouku. Jednou zůstal syn prvních rodičů sám doma a šedé na posteli znečistil se. Chtě stopy toho skrýti, schoval odpadky do míšku na pólo naplněného moukou. Bůh se rozhněval a všecku mouku proměnil v sníh; od té doby začal také sníh padati iia zemi. Nastal veliký hlad; s lidmi hladověl i pes a žalostným hlasem začal výti prose Boha za nějakou potravu. Bůh se nad ním slitoval a pustil mu na zemi zrno. Z tohoto zrna vsazeného do země vzrostlo znenáhla obilí, kterým se lidé živili a živí.31)

Přestávám na těchto dokladech, které mi byly právě po ruce, neboť k vysvětlení zmíněné písně slovenské snesený materiál dostačí úplně; nelze pochybovati, že bude možno versemi novými jej doplniti, ale další doklady mohou jen správnost výkladu potvrditi, nemohou však na věci samé nic podstatného měniti. Všecky nám známé pověsti tohoto druhu řeší thema, proč klasy obilní za naší doby jsou tak krátké a chleba je málo. Na otázku tuto se odpovídá, že původně klasy byly mnohem delší, a chleba bylo dosti, ale hříšní lidé zavinili, že rozhněvaný Bůh zkrátil klasy na nynější skrovnou míru. Způsob provinění lidstva líčí se rozmanitě ; byla to buď skoupost a nečitelnost k chudým a lačným nebo nevážnost daru Božího a plýtvání jím. Zřejmým výrazem této nevážnosti jest provinění matky, která znečištěné dítě své otřela klasy nebo chlebem. Tato podrobnost obsažená v písni slovenské vyskytuje se v těch nejúplnějších versích naší pověsti a ukazuje zřejmě, že píseň slovenská v podstatě své obsahuje totéž thema jako ostatní prosaické povésti, avšak ve znění neúplném a úryvkovitém. Skladatel písně neb pověsti, na které píseň je založena, podržel sice v souhlase s prosaickými versemi vypravování o vině matčině, ale vynechal hlavní myšlenku — aitiologický výklad o zkrácení klasův obilních — jakožto následek provinění a spojiv děj s určitým místem, kde stála skála mající zdánlivě podobu ženy s dítětem, přidal výklad, že