to ona matka, která nevážíc si chleba otřela jím dítě své, začež byla i s dítětem ve skálu proměněna. Podobné lokalisování naší pověsti znamenali jsme ve versi z Gdaňská, která následkem přimknutí se k určitému místu a předmětu zase jiným způsobem se zaměnila.

Po mém mínění jest tedy píseň slovenská lokalisovaná a následkem toho přiměřeně změněná verse pověsti obsahující výklad, proč obilní klas jest nyní tak krátký. Pověsti tohoto druhu, jak bylo ukázáno, rozšířeny jsou hojně v Evropě i v Asii, a původ jejich jest patrný; zakládajíc se na apokryfickém vypravování o cestách Spasitelových, k nimž pojily se rozmanité příběhy. V starších dobách křesťanských nepřestávalo se totiž jen na vypravování o cestách Kristových po Galilejsku a Judsku ve shodě s líčením evangelií a písma sv. vůbec, nýbrž vypravování biblické rozšiřovalo se básnickými výmysly a novými tradicemi. Tak vyvinulo se mnoho t. ř. apokryfických pověstí pojících se k cestám Spasitelovým, jako na př. jak Kristus pluhem oral, jak obrátil mužíka v medvěda nebo ženu v želvu a p. K těmto apokryfickým pověstem patří také podání, jak Kristus zmenšil obilní klas. 3'2) Příběh vypravovaný zakládá se tedy na apokryfickém podání, a „Buoh Parom" v písni jmenovaný zastává tu úkol Ježíše Krista. Z toho plyne, že píseň naše nemůže poskytovati žádného bezpečného materiálu pro charakteristiku slovanského boha Peruna jakožto dárce obilí a chleba. Jméno „Buoh Parom" bylo patrně teprve později s tradicí místní spojeno, a to od skladatele zmíněné písně, která není po mém mínění plodem čistě prostonárodním, nýbrž skladbou nějakého umělého básníka, jenž místní pověst volně zbásnil. Do sbírky Kollárovy pojaty byly totiž vedle písní lidových také četné skladby od umělých básníků sepsané a k nim dlužno počítati i naši píseň,