a ves vyhořela). Zvířátka jdou sama hledat Kočka přinutí myši, aby dobyly prsten princezně v noci ve spánku z úst. Na zpáteční cestě přeplaví se přes vodu, hádají se psík a kočka, kdo má prsten nésti, konečně smluví každý na půl cesty (zkomoleno).

U Václavka jen zlomek, první část. Hoch od židů vykupuje kočku, pak psíka, pak hada, vrátí je otci hadovu, křídlatému draku, a vezme za odměnu prsten, který mu dává, cokoliv si přeje.

U Němcové v povídce, sestavené patrně sběratelkou z rozmanitých prvků látkových pomocí vlastní fantasie. Ďábel vezme rekovi jeho zámek a pověsí jej nad červené moře. Eek po dlouhém hledání pomocí kočky (zakletého mládence), jež změní se v ptáčka a dolétne do hradu, dostane zpět jablko, do kterého může si zámek včarovat.

Shody českých versí s povídkou Siddhi-kůrovou jsou patrný na první pohled. Hlavní rozdíl spočívá v princezně, zastupující zde, snad vlivem příbuzné látky o lampě Aladinově (K. IV. 14; Kamenicko, rukopisná sbírka z Kožnovska, Mikšíček I. [24—30]; [210—213]; Kukla I. 32, Rožnovsko, Ead. [86—98]), vůdce karavany.

Kommentár: Wo 11 n er (Lsk. Brug.) k č. 29 (572).

(Pokračování.)

(Z Bystrého ve výoh. Cechách.)

V o hodech 1) se tady stínal beran. Koupil se za vosům zlatejch, za sedům, jak holt bylo. Ale musel bejt z růškama, nesmněl bejt koloméj, musel je mít 2) do věnca vokolo husí. A ted musí bejt patnást nebo dvacet chasníků. A jeden je jako družbou, ten zbírá peníze vod nich, tak jako závdavek, aby nemoh jako vytrhnout, aby juž byl vázanej f téj společnosti. A ted dys se usnesou, tak každéj si musí zaopatřit koňa. A dys si toho koňa zaopatří, tak musí bejt vosedlanéj jako vojanskéj, jak sluší a patří. Na řívě 3) musí mít rulíky červeným nebo modrým nebo jakýmkoli propletený, na konci mašle v rulíkách.

F pondělí ráno se musí zrichtovat a k jedenáctej hodině musí bejt f pořátku ty koně. Jeden z nich se de podívat, keréj je na to ustano-venój, jesi sou ty koně v pořátku. A vo hodině musí stát u hospody ty koně a chasníci na nich. Nekeréj chasník se přistrojí za droušku4) — droušky bejt musí — keréj je k tomu dostatečnej, slušnéj. A vostatek ty druzí ty se přistrojej: červený šaty, vojanský šaty, za kominníci, jeden je trumpetrem jede napřed na šimloj. A teď dys sou f pořátku, tak se jede, gde ten beran je ustanovenéj, f kerým numeře, tam se jede pro něj. A tam de celéj zástup lidů, vono je jich jako vo jarmárce, ani na žádným funuse jich tolik nebejvá. Teť 5) toho beránka vyvedou, a tea beránek má na sobě takovéj udělanéj čabrak s těch šípek a má věneček.