Obr. 2. Hromadná jízda s nákladem s vrchu

V rodinném životě jest muž ve všem všudy hlavou, žena jest mu opravdu poddána, nemajíc a také nehledajíc předností a výhod ani strojených, ani skutečných.

Na obrázcích vidíme toho muže i tu ženu, vidíme jejich postavy, výrazy i práci.

Jsou tu ovšem zatím jen práce zimuí. Ta nejhlavnější — svážení. Dření ohromné, často nadlidské, ale ještě výnosné a dřevař náš říká: „Pro krk zase krk!" Při práci této ať jde s vrchu, ať do kopce, ať zastavuje, nakládá — při všem zdá se vám dřevař mužem železným, nezdolným. Zač „veme", musí povoliti, ať zvedá, tlačí, táhne . . . Ale ptejte se ho po čase, a řekne vám sám, že z toho dření nechce se tělo vzpamatovat do sv. Jakuba. (Vyobr. č. 1., 2., 3., 4.).

Jsou tu vokřináři, lopatáři atd., vůbec kdo dělají „nádobí" od „vokřinu", mísy dřevěné, na níž hospodyním dobře těsto kyne, sá. na lopaty, války na cepy, topůrka a t. p. Práce trochu pohodlnější, dělá se aspoň z větší části dosud v suchu, ale také dost namáhavá a dost umělá.