(Ke článku J. F. Hrušky: Chodský dřevorubec a jeho práce.)

Jedna rána sekerou z tisíce nutných může kolikráte celé dílo zkaziti (Vyobrazení č. 5., 6.)

Jsou škatulkáři, živnost pestrá, živá, hlučná,, veselá—ale za našich časů při ní .už učiněná bída. Za 50 kr. udělati a dáti 1000 škatulek a koupiti na ně dříví a býti při tom s půltuctem i tuctem krků živ! Ale byly časy, že za týž tisíc dávala se zlatka, a tenkráte škatulkář „sko-vával" (zaspořil)! (Vyobr. č. 7.)

Je tu i — jako poslední stín zapadajícího díla jiného, luářství a domácí výroby plátna — vřetenář. Hlava šedivá smutně se mu sklání nad smutným cvrkáním „stávku", na němž ruka mdlá, prý poslední, bére se vřetena třísku. Až udělá těch „vřetán" staroch 100, dostane snad od selek zlatku, od „handlíře" možná polovic. (Vyobr. č. 8.)

A tak vám dělají a lomozí se a pracují za groš všichni do úmoru. Tu je ještě kraj, že za málo peněz je muziky, té muziky z ostří seker, strouháčů, koplic, škrabáků a hoblíků mnoho, mnoho, až se dřevěné chaloupky třesou . . .