tak že při oblékání a nošení pravidelnost jeho se každým posazením a chůzí poláme, znetvoří a schumlá.

Vysvětlení, které naše slovenské vrapování podává, evropský západ ovšem podati nikterak nemohl.

Tam nikde nezachoval se v lidu tento starý zvyk či starobylá zručnost, až snad někde na odlehlém venkovu vlaském (v okolí Pisy, jak mně pí. K. Tyršova laskavě pověděla) a proto i antické vrapování dosud tak nedostatečně vysvětlováno bývá.

V některých publikacích o řeckém umění se pak toto vrapování, „apretováuí" látek na uměleckých výtvorech jmenovaného období vysvětluje jen nedostatečnou zručností umělců. Předpokládá se prostě, že ty úzké, poněkud nevolně a příliš pravidelně urovnané husté řasy oděvu vznikly jen z nepochopeného nazírám na přírodu."*)

Zatím se ovšem pozapomnělo, že na př. raněná Amazonka pochází ž doby Phidiasovy, tedy z vrcholu rozkvětu umění, a nevzpomíná se, že na její draperii zřejmě se rozeznávati mohou velké linie záhybů celkových od rýhování vzniklého patrně tím, že látka měla zvlněnou texturu, že byla vrapována.

Podobně má se to konečně i s oděvem pověstné Diany z musea v Louvre asi z doby Alexandra Velkého, tedy ještě značně pozdější, než ze které.pochází zmíněná Amazonka. Diana ta oblečena je v dorský vrapovaný chiton, přes nějž má na jednom rameně přehozený a kol těla opásaný, stočený plášť.

Dorský chiton mají na sobě též i uvedené sochy závodkyně i Amazonka. Snadno vzniká tu domněnka, že stalo se tak z určité příčiny. Důvod mohl býti ten, že chtěli vrapovaným tím chitonem drsných, na starých tradicích lpících Doru naznačiti dorskou energii těchto mu-žatek oproti měkkosti žen současných.

Není pochyby, že by tu archaeologické studium řecké antiky slovenské vrapování k zajímavým vývodům přivésti mohlo. Při tom ovšem nenapadá mi vyvozovati z toho nějakých závěrů, které by přemrštěně Řeky a Slovany nějak sbližovati měly. Soudím jen, že v oněch starých dobách způsob čištění a upravování prádla, který dosud na Slovensku jako přežitek dob dávných se udržel, mohl býti po celé Evropě rozšířen a s místa na místo přenášen.

Doufám, že podal jsem vším tím dosti důvodů, pro které mohu, jak jsem předeslal, vrapování a přešívání vrapů zařaditi mezi nejstarší druhy upravovací a vyšívaci. Tím končím též kapitolu o nejstarších tvarech vyšívání slovenského, doufaje, že bude mi možno jsozději podati rozbor i o jiných vzácných a cenných technikách vyšívacích, které však stáří popsaných zjevů nedostihují.