zemích". Popis „staveb lidových na Slansku" uveřejnil neznámý autor v knížce Okres slánský na Národopisné výstavě ceskoslovanské v Praze 1895, str. 32.

Lidové tance. Jedinou sbírku uveřejnil A. Hajný v Českém Lidu (III, 436) pod návzem „České tance". P. J. M. Hynek sebral a v Národopisném sborníku okresu hořického (412) otiskl „Národní tance na Hořicku". A. Bublič v témže díle zapsal „písně a taneční popěvky na Hořicku". Dr. č. Zíbrt důkladně pojednal o lidových tancích v díle svém „Jak se kdy v Čechách tancovalo" (v Praze 1895).

M. Kocman vypisuje v knížečce Národopisná výstavka v Troubsku (str. 27) „R o z č i t a d 1 a", jichž užívají děti při začátku her, a v téže knížce (str. 31) K. Sojka popisuje některé „dětské hry se zpěv y". Krásné dílo vydal (v Praze 1895) učitel L. Malý: „Hračky dětí č e s k o s 1 o v a n s k ý c h".

Lid. Pilný sběratel na Chodsku J. F. Hruška uveřejnil ve Světozoru (1894, p. 426) stať „Mezi chodskými písmáky", v níž tklivým způsobem líčena láska chodského lidu k české knize. Prof. O. G. Pa roubek dokončil v čes. Lidu (IV, 99) studii svou „O lidu poddaném na panství poděbradském za XVIII. věku". Do českého Lidu (IV, 235) napsal B. Moravec stať „Světem jdoucí". P. Tomkuljak vydal stať „D e t v a n" (Tovaryšstvo, str. 211. Viz poznámku při oddílu „Řeč lidová".) V pěkné této práci popisuje autor Detvanovy (dobré i zlé stránky Detvana) pověry i obyčeje, kroj lidu, pohádky a pověsti (z detvianskych pověstí i povediaček) a přidává ke konci nápěv, jenž bývá provázen hrou na „fujaře".

(Dokončení.)

@NZ@Z ruchu národopisného.

* Košťál Josef, Byliuy léčivé v podání prostonárodním, v Praze, nákladem vlastním, 1896. Není již skoro čísla C. Lidu, kde bych neoznamoval nový opět příspěvek k lidovědě české, vydaný od neúmorného sběratele a z-i-sloužilélio pracovníka v oboru studií o podání lidu českého, prof. Josefa K o š i á 1 a. Zaznamenávám zase novou jeho práci, kde jednak na základě prací tištěných, jednak na základě zkušeností, čerpaných přímo z úst lidu, sestavil poučnou stať o bylinách léčivých. Nová práce Košťálová vykazuje proti starším pracím značný pokrok. Každý, jenž se obírá lidovédným studiem, s námi rád

uvidí, že způsob citace je jednotný, přehledný a že se rozlišuje, co prof. Košťál sám sebral, od toho, co jiní v témž obora vykonali. V závorkách čteme, kde co bylo sebráno. Sebral velmi mnoho a pěkné, zajímavé zprávy o těchto bylinách: růže, lilie, routa, máta. šalvěj lékařská, balšán, levandule, satorie, dobrámysl, brotan, laskavět-, libiček, mateřídouška, fialka, maceška, koukol, chrpa, slzičky Panny Marie, divizna, mařínka, leknín, pomněnka, podléška, plícník, sněženka, petrklíč, sv. Jana květiny, řimbaba, peluněk, zeměžluč, heřmánek, podběl, řebříček, bedrník, blín, oman, devětsil, ocún, posed, töten, Černobýl, čertkus, mužík, netřesk,