rulík, turánek, jahody, čekanka, vra-tička, kopřiva, bodlák, pupava veliká, lopucha, rebarbora, úročník, podražec.

— K sebrané látce měl bych celou řadu dodatků, a sice z pramenu tištěných. Snad se naskytne příležitost jindy v č. Lidu aspoň názvy článků, jichž se týče, vyjmenovati Zatím dovoluji si upozorniti, že pravidelně bývá v nynějších pracích z pramenů vypouštěna kniha: Slovanka, Sbírka národních pověstí, Vydána Frantou Vran-tevičem a Slavomírem Tom í-ökem, Díl prvý, Květomluva, s e b r á n a K. A m e r 1 i n g e m. V P r a z e, 1833..Pravda, že v této knize je mnoho fantastických smyšlenek, ale přes to v spoustě slohových blyskavek a v o-snově symbolických unylých povídek je roztroušeno zrnko prostého podání lidového. Vybírám na př. o ne třesku (str. 3): Staré babičky a panny, jež by rády vyzvěděly, jak dlouho ještě živy budou, pěstují doma bylinu šťastného živobytí, netřesk tučný, v hrnci zahradnickém, a když i s výrostky až 80 lístků má, donášejí jej na (vrch) Ko-lešec pod nejpěknější stromy, jež mají za zasvěcené bůžkovi Zlatohlavci (Rybr-colovi), a tam jej po tři dni státi nechávají. Bůžek mezi tím časem přehlidne všecky netřesky, a jen tolik nechá lupínků, kolik let živ bude ten, jemuž netřesk náleží; při čemž i takovou vlastností netřesk nadá, že které lupénky nejspíše vadnou, v těch také ten člověk, který je tam donesl, stonati bude. Dotčené babičky a panny netřesk ten domů v hrnci přinesše, ze země vyjímají, a tkaničkou aneb jen za kořínek, který dosti dlouhý bývá, na strop světnice upevňují, pozorujíce a počítajíce bedlivě, které lupínky dříve schnou, a tak zvláště babičky,, jež umějí první lupínek, od kteréhož bůžek počítati začal, vynalézti, snadno určiti mohou i rok, kterého nějaká nemoc na. ně přijde. Zůstanou-li všecky lupénky do sedmého dne stejně čerstvé, tedy až do smrti žádná nemoc je nepotká. Siv. Košťál, str. 14—15. Viz též Sobotka, Rostlinstvo, str. 321.

— Pověst o če kance, bodláku a o s y c e z Klatovska (viz str. 2]) je roz-ředena v nechutnou povídačku. Srv. o čekance pověst moravskou, kterou uvozuje (str. 23) spisovatel z knihy: Wanderungen in die Hallen der Vor-

zeit und in die Gefilde der Gegenwart von Joh. Müller, Znaim, 1831, str. 87 a P. Schöna, Bohemia, 183I, 11. listopadu, č. ISO (str. 27). — V stati o „věrni čkách" (pomněnkách) na str. 38 ad. jsou v pásmo vypravování vpletcny zkazky

0 vodní k o v i, poněkud znesvářené výmysly spisovatelovými: Kalibán (jindy Kyliban se nazývá), známý to vládce a velký čarodějník v podjezerním světě, měl četná hejna šotků, již nešťastné lidské duše lákati, přiváděti a trápiti museli Jedni, totiž vodníci, museli nedaleko břehů na vrchách co malí kloučkové v zeleném kaftánku (z jehož levého cípu u kabátku voda kapává) nerozumným dítkám kvítí, vodní lilie a proužkované pentle nastražovati a je lákati, by po nich dosahovaly, aneb do vody pro nešťastné kvítí lezly; pakli se jim podařilo, tyto omámence kraptem vody omočiti, južjuž jejich moc náramně se množila, takže takého nešťastníčka. na lžíci vody utopiti mohli, nejsouce s to, na suchu ničím mu ublížiti. Vodníci ty dítky chytře uchvácené dlouhý čas pevně za ten neb onen díl těla držívají, aniž dříve je pouštívají, až dušinka z dítek v moc rarášků přijde, kteří je hned do-pojezerního světa Běsům a Tasanům přivádějí, by zde bud k podsekávání lesů přehrozných dřevěnými sekerami,, bucl ku stavení větroledových zámků, aneb ku přenášení říčných vod do jezer drátěným sítem odsouzeny byly. Kteří z přišlých nešťastníků toho dovésti nemohou, ty přicházejí do hrnků, pukli-čka-mi přikrytých, pod kteréž Běsové smolných loučí přikládají, by muky duší tamto uzavřených též napořád se zvětšovaly. — Žežhulčiny umrlé ruce, kukačky neb soustavně vstavač bla-matý 'Orchis maculata L.) skoro každému klučíkovi jsou známy, neb často o závod louky s noži probíhají a kukačky vyřezávají, by umrlčí žežhulinky ruce dostali; kdo muďátka dostal, prohraje. Pověst z Chudenicka o původu této byliny na str. 59—02, uměle, bombasticky vyprávěná. — „. . . často vídáme lico-měrné dírky běhávati po lukách a trhati sedmikrásy velké, jež napořád štěbetají slova: „Zeman, měšťan, sedlák..."

1 totéž s chudobkami (malými sedmikráskami) činějí, mluvíc slova: „Miluje mne bolestně, srdečně, málo neb nic" (str. 86, původu . umělého!). —Ku-