V. Prásek.

utěšený obraz starodávných poměrů kulturních odhalují, jak známo, zápisy soudní, smolné knihy. O temné jen stránce kulturního vývoje můžeme se v nich dočísti'; málo kde paprslek světlý, těšivý, jímž by ozářena byla doba po stránce kulturní. Je však i temna, stínu potřeba, má-M býti obraz a pozadí jeho věrně podle pravdy znázorněno. Vzorně pilný historik, čtenářstvu č. Lidu již s dostatek chvalně známý V. Prásek, nakreslil ve své knížce nejnovější podobný stinný obraz kulturních poměrů moravských kolem sklonku století XVI. podle původních pramenů. Síám tu nejde o právní stránku studie Práškový (o významu městského soudu olomouckého). Všímáme si hrozných výjevů, jež pod rouškou spravedlnosti se opakovaly s krutostí neuvěřitelnou. K. 1608 na př. jakýsi pachtýř byl takto odsouzen: „Pro tak často spáchané hrozné násilí, lúpeie a mordy jeho mají nejprve za živa z hřbetu jeho řemeny řezány a trhány, potom prsy a články ohnivými železnými klí-štěmi též trhány, on pak naposledy jako hovado ven k popravnímu místu po zemi vlečen a tu kolem od noh naskrz polámán a do povětří pozdvižen jsouc, jiným ku příkladu z světa sklizen býti."

Podobné rozsudky líčí Prásek ze soudní knihy olomoucké, všímaje si právních názvů odborných a všech zvyklostí. Popisuje šibenici, způsoby výslechu na mučidlech a popravy (účty popravní na str. 31). Žhářům a čarodějům pravidelně předepsal rozsudek upálení. Pranýř a pardus, cejch jsou také v Čechách obyčejným trestem pro výstrahu. Zastavil se Prásek také u tehdejších lazebníků (barvírů) a u pastýřů, kteří zvláště byli pokládáni za čaroděje, kouzelníky, u krčmářův akramářů, též u mlynářů. Uvádí soudní případy, jež se týkají těchto stavů. Vykládá pak, co zračí „odklad hlavy" (Wergeld) a „od-pro s" (Abtrag). Nová práce Prášková je dobrý příspěvek k materiálu pro studium kulturní historie moravské. Podkladem a zdrojem této studie je Tova-čovská kniha ortelů olomouckých.

* Prase k V., Tovačovská kniha ortelů olomouckých, Sbírka naučení a rozsudků vedle práva magdeburského vrchním právem olomouckým menšímu právu to-vačovskému od r. 1430—1689 vydávaných, kterou sestavil a ú-vody opatřil .... v Olomouci, 189K. (Vlasten. Musea Olom. spis IV.) Prásek vydává tu důležitý pramen pro moravskou historii právní a kulturní, o němž je zmínka na konci referátu předchozího. Podkladem vydání je rukopis Tovačov-ský (jak Prásek pojmenoval), „Tovačovská kniha ortelů olomouckých" s doplňky, chtěje naznačiti, jako proslulá „Kniha Tovačovská" na poznání práv zemských na Moravě je důležitá, že rovněž tento spis podstatně přispěje ku poznání práva městského, a sice magdeburského, na Moravě. Úvodem k vydání jsou stati: I. Stručné dějiny vrchního práva olomouckého, II. Lite-tura práva magdeburského na Moravě, III. Krátké dějiny Tovačova se zřetelem k tamějšímu nižšímu právu. Vydání tohoto spisu je záslužná práce. Historik, nechť se již obírá kteroukoli stránkou minulosti Moravy severní a Opavska, dočte se tu nových, odjinud neznámých a často opravdu překvapujících vědomostí. Zejména historikovi kulturnímu kyne žeň bohatá. Čerpání z knih jest usnadněno důkladným rejstříkem věcným.

Holuby J. L'. Obrázky ze Slovenska, Turč. Sv. Martin, 1897. (Otisk