str. 529
Ubohá žnečka jedna valně se opozdila a práci svou s ostatními zároveň nedokončila. Proto musí ten konec sama dožíti, sama tu „kozu udříti" — „zůstala na koze".*) Ubohá zavzdychá:
Vostala jsem na koze, kdo pak mi z ní pomůže ?
|
Přichází pan správce s písařem, aby přehlédli vykonanou práci. Chasa uctivě je vítá:
Ponížené vítáme, obě ruce líbáme!
|
Den jest parný, práce úmorná. Všem vysychá již v hrdle, rádi by se občerstvili; proto „horákají" *_*•) na blížícího se pana správce:
Pan správce je hodnej pán, jestli nám pošle piva džbán.
|
Nu a pan správce jest vskutku hodný a vlídný pán a s ženci jest spokojen. Nastává pohov a občerstvení. Eozveselená chasa pronáší -různé přípitky:
Zelená se vobora,
na zdraví pana direktora!
Zelená se hájíček,
že je pan správce jako soudíček!
|
Leč třeba též vzpomenouti na pana písaře, na jehož pěkné postavě zraky dovádivých žneček spočinuly:
Zelená se verbánek,
že je pan písař jako obrázek.
|
A jiná čiperná dívčina, které pan písař zvláště se zalíbil, pochlebně zašveholí:
Není tu žádnej tak hezkej jako pan písař nalžovskej.
|
Pokračuje se v práci; slunko chýlí se k západu, zachází již za jesenický kostelík. Práce celodenní žence mnoho znavila, zvláště pak zpěvavé žnečky, které touží již po žádoucím odpočinku:
Slunéčko jde za kostel, já bych ráda na postel.
|
Zbývá pak práce již nemnoho; všichni těší se již na odpočinek:
Až mi to pole požneme, potom si odpočineme.
|
Práce skončena, koza dodřena. Vesele kráčí se to žencům za šafářem k domovu. Staví se do řad:
*) Dikce: „kozu dodříti" — „ostati na koze" znamenají: dožíti obilí na zbylém
cípu pole, jež nestačilo, aby se na ně vrátila celá postač ženců; a pioto
zůstavila se tato práce posledním v řadě žnečkám. Totéž platí i o každé
jiné polní nebo lesní práci, která zbyla dodělati liknavému dělníku.
**) Horákati = zpěvem vybídnouti kolemjdoucí, aby dali žencům zpropitne.
|
