str. 528
Náš táta je s mámou doma, on s námi žít chuti nemá.
|
Za zpěvu práce dobře se daří, rychle ubývá; blíží se doba snídaně, kterou všichni již netrpělivě očekávají. Chasa zahlučí, zareptá:
Co to máme za pány,
že nám tak dlouho nedávají snídani?
|
Leč snídaně ještě nepřichází, třeba tedy šafářku proto trochu pobídnouti, aby si přichvátala:
Už jsou ženci za dvorem, zastrouhejte, šafářko, zázvorem!
|
Šafář krotí netrpělivé, chasa těší se již na snídani:
Šafář hlavou kejvá,
že snídaně bejvá. Ho, ho, ho!
Šafář hlavou třese,
že snídani nese. Ha, ha, ha!
|
Chasa posnídala, posilnila se a pak chutě zase dále do práce. Šafář zaháleti nedá. Blíží se poledne, doba odpočinku. Leč šafář dosud nedává rozkazu, aby v práci se ustalo. Chasa začíná již opravdu „dělati hubou" : *)
Co to máme za pána,
že nám tak dlouho poledne nedává?
|
Po odpoledním odpočinku v práci pilně se pokračuje, aby byla do večera hotova. Veliká část pole jest již pokosena; třeba přehlédnouti, mnoho-li jí ještě zbývá:
Podívejme se na žence, daleko-li jsou od konce!
|
Chytře to šafář, čtverák, nastrojil. Silnější, hbitější žence postavil do řad předních, slabší pak do řad zadních. Zadní ženci musí si tudíž přichvátnouti, aby se neopozdili, aby nebyli „na koze". Proto jde práce rychle od ruky, a ženci dodávají si chuti k práci další:
Kdo se nerad hejbá, ten „na koze" bejvá.
|
A té „kozy" každý žnec se bojí, by ji nemusel sám odříti.
Však ženci přední jsou mnohem hbitější, práce rychleji jim ubývá, zadní pak se opožďují. Proto přední ženci práci svou si vychvalují, zadním pak se „porouhají" : **)
Ti přední ženci hodně žnou, ale ti zadní ženci kozu dřou.
|
Zadní ženci naříkají a na přední volají:
Ti zadní ženci nemůžou, až jim ti přední pomůžou.
|
*) hubovati. **) posmívají.
|
