Historické vysvětlivky některých obyčejův, obřadův a slavností.

Tato stať o výroční slavnosti svatovítské v Jemnici na Moravě nového nic nepřináší. Bylo již o této slavnosti tolik psáno, *) že by bylo zbytečno šíře se o ní rozepisovati. Podepsaný snaží se, aby sborník Český Lid ponenáhlu zahrnul v obsah jednotlivých ročníků všecky zajímavé zjevy z oboru obyčejův, obřadů, pověr a slavností lidu československého, aby se takto stal úplnou pokladnicí každému, kdo se chce poučiti o kterékoli stránce lidového podání československého buď v článcích původních, nových, neb aspoň v stručných odkazech ku pracím starším, obšírnějším, z nichž hlavní jádro a podstatu do Českého Lidu vybírám. Jsa veden touto snahou, otiskuji, čeho potřeba ku porozumění svatovítské slavnosti v Jemnici. Vypisuji hlavně z Lumíra 1. c.

Na večer po první neděli po sv. Vítu (15. června) při hlaholu trub a bubnů vystrčí se z oken radního domu tyčka s praporem, ozdobená šesti lokty barchanu, párem punčoch, šátkem a pěti květinovými věnci. Městská rada s pěti nejstaršími měšťany volí k zejtřejší slavnosti čtyři mladíky. Povodně mohli to býti jen synkové z měšťanstva. Později voleni byli služební lidé.

V neděli při svítání bubeník svolává lid a městská hudba hraje po městě. Dopoledne je věnováno pobožnostem. Jde průvod slavný do kostela sv. Víta, jenž stojí nedaleko města na pahorku. V kostele káže se německy, venku na prostranství pod prastarou lipou česky. Pak se konají veliké služby Boží, při nichž provází měšťanská stráž hlavní momenty mše střelbou z pušek a z hmoždířů. Pak se vrací průvod do města do hlavního chrámu Páně.